str. 309
A těch peněs k tomu, svätej Bože! Peníze sebrali a teď Mařenka musela vypravovat, co gde tamty sou.
Zatím čert přišel domu a nakazuje Nanynce, aby se chystala, že von už musí zvát hosti. Tak milá Nanynka vyskočila na loub (půdu), přinesla pytel a prosí babičku, jesli by mohla Rště Kačenku dostat domu. Ty to bylo pět jako šest, proč né, svolila ji k tomu. Ať jen dá holku do pytle, vopsypá důkátama, a uš ví co. Muš přišel mezitím domu, tak Nanynka se začne oulisat: »Ach muj zlatej miláčku, koukej, rodiče sou celí zadlužený, ty peníze fšecky nestačily, moh bys jim estě něco do-nýst, ať si přilepšej.« »I přej, má zlatá Ančičko, to ti s radostí udělám, takovou maličkost.«
A zrou.na chytil pytel na rameno a lít k ty jejich chalupě.
Dyž byl na púl cestě, jazyk vyplazenej, zas chtěl vocipat, ale holka už volá: »Já tě vidim, já tě vidim!« Von myslel, že to volá Nanynka, a tag hned povídá: »Aj, má zlatá Ančičko, ty daleko vidíš!«
Honem to chyt, hodil sebou a letí do milí chalupy, jako dyš prší. A teď tam bác! pytel rounou s kominem do síně. Ko-diče slyšej zas takovou ránu, uš věděli co. Skokem tam a koukejme, Kačenka leze s pytle ven. Zas bylo vdbjímáni a radosti, dukáty sebírali, ani se nemohli dopočíst. Ale viděli, vo Nanyn-ku, že tiš přídou, dyš ten ji chce za ženu, ach Nanynko naše s Bohem!
Mezitím čert vodešel pro hosti a Nanynka chodila smutná po staveni. Co si počne! Až za ňákou chvilánlra de a svjéřila se babice: »Babičko drahá, co pak, nedalo by se dělat, abych vocáď utekla?« »I děvečko, já přej nevim, tohle sou těšký.věci. No, ale počkej, jesli ti můžu bejt něčim nápomoc, Di nahoru na loub, je tam koůcká kůže, a já tě do ní zašijú. Von tě v ní ne-ucejtí, a ty pěkně utečeš.« .
Tak Nanynka skočila dychtiuje pro kůži, ale dřif se vobrá-tila na dvůr, uďála z věchtu slamenou panu, ruce, nohy, fšeeko ji pořídila, sví křapky, sví sukně, do svejch šatou ji ustrojila, taky šátek na hlavu, že by žádné j neřek, a teď ji postavila do síňky za dveře. Potym popadla košik, vybrala si s pokladu nej-draší kameni, aby měla něco na památku, a hob do kůže. Rozloučila se1 z babičkou. Ta ji zašila a Nanynka de. Nohy měla fraj, tak ji to finěelo vesele. Dyž byla za čertovou chalupou už hodnej kus, najednou potká houf čertů, klapali na veselku. Teti zastavili, voéuchali a ptaj se: »Kam pana, kam pak?« »Páni, vejci na trch.« »A co dělaji naši na vinohradě?« »Vekou, vekou, vekou, páni nevěstě ¦ rulíky pletou.« »Hoj, koska brną, kamarádi, pospěšme si.«