A vzali nohy na ramena a lítnou k chalupě. Dyš. to1 Na-nynka viděla, utiká vo celej rebü. Ale de, a za ňákou chvilku ji potká druhej houf. Zas ji vočuchujou: »Kam pana, kam pak?« »Páni, vejci na trch.« »A co dělaji naši na vinohradě?« »Vekou, vekou, vekou, páni nevěstě rulíky pletou.« »Hoj koska brna, kamarádi pospěšme si.«

A li tli zas dál, jen co je praudou. No dyš se zmizeli, Na-nynka přidala do kalupu, jen ji ty nohy brnčely. A mezitím potkala devět houfu čertu, a fšechny zas na ní: »Kam pana, kam?« Ale šťastně vodeušech proklouzla, dyš tady se žene de-sátej houf čertu, a f tom byl její muš. Tej fšechny k ní a porád vocuchávaj, ale pro kůži necejtili. Aš taky ten její muš se ptá, a jak uslyšel vo rulíkách, uďál si fff, třikrát zapiskal a přej: »Koska brna, kamarádi pospěšme si!«

A uš lítnou jako vítr, jen se jim ty chrouny ježily. Nanyn-ka taky, jag byla čiprná, nemeškala a utiká, co ji nohy stáčej. Jenže milej čert, měl věcí prachci, přeci mu to nedalo, najednou se vod vostatních vodlíp a spátky k Nanynce. A tej čuchá, čuchá znovu, ale na štěstí nepoznal nic. Tag dyš nic, sebral se a f patek za tamtěma. No dobře, nice nestalo, a Nanynka uš po-tynií dorazila šťastně domu. Ale Bóžičku! mokrá jako maelouch. Teď doma takové j šumel, rodiče se ulekli, co to k nim leze, bez lila vy, bez rukouch, no, japak mohli poznat jejich Nanynku! Ale vona se eště spamatovala a jen ji takle vylítlo: »Tátinku, vemte núš a uřízněte kůži.«

Tjoceví, ted ji poznal, dyš promluvila, kůži roříz, a milá Nanynka tady. A to bylo> hned radosti a plesáni, Nanynka nesta čila povídat, jak se ta- měla, nu přej nestóji to bratru za nic.

Mezi tim časem přišel čert domu, vyptává se babičky, gde je přej nevěsta, a ta mu ukázala za dveře: támle Nanynka stói-jí. Voni se ji klaněli porád, jeden houf za druhým, koukejme hoši, tak tohle je vona! A jen se oulisali. Toče ví, vona nic ani nemukla, dyš to byl slamenej vích. Aš tady poslední houf, sám pan ženich, teti přectavuje hostim, každej se zas klaněl až do země, ale co to! vona porád jako němota. Tak mu to bylo diuný, co nemluví, přeci to je vopraudu jeho Nanynka, ty botky, sukně, fšechno, tak aš koncem koncu šel a chmat ji za ruku: »Co pak Nanynko nemluvíš?« A teprva vidí, abys spuchla a nigdá iiesplaskla! Dyť to je ušitej došek! I ty satorije provekslovaná, ta si uďála dohřej den!

A tak na babu: »Gde pak je nevěsta?« Ju, že neví, kam se mohla dět. Tuhle má plný ruce práce, upajdaná za celej den, jag by to mohla vědět. Že neví. Tak nrlej čert běhá po dvoře, po loubi, fšude, i na kurnik si nelenoval, a ejhleme! Kačenka