psaného od P. Socháně, zajímavé je přirovnati Koulovy výzkumy

0 stáří a střihu některých součástí mužského kroje. Opět jeví se tu shoda, dokazující, jak soustavně P. Sochán kroje lidu slovenského prostudoval, všímaje si původu jednotlivých úhorů

1 (to zaslmhíuije -zvláštní pozornosti) názvosloví rozmanitého v různých nářečích.

Socháňovy studie »Slovenské vyšívání lidové« z prvního vydání »Slovenské čítanky« částečně použila spisovatelka stejnojmenného článku, Renata Tyršova, která o této látce již často psala v Českém Lidu. Není třeba připomínati, že čtoucím podává

12. Vyšívání na »výřez«.

ze svých nepřeberných zásob vědomostí a znalostí o výšivkách a krajkách poučení spolehlivé, všímajíc se zejména názvosloví lidového.

Pavel Sochán nastínil »Slovenskou majoliku«, seznámil s původem názvů: haibánská majolika, holičská, selská. Vykládá vý-roibu a výzdoibu přirozeně, práci hrnčířskou v »ihrněiarských dedinách«, rozdíl umělejších džbánkářův od hrnčířů jpouhých. Vhodně vystihuje ráiz a původ motivů ozdobných, zejména figurální ornamenty. Stará majolika slovenská je dnes proslavena svojí uměleckou hodnotou a platí se draze.

Článok Josefa Vydry, »Lidoivý průmysl umělecký na Slovensku«, mile přeíkvapuije nejen poučením o důležitých druzích lidového uměleckého průmyslu. Podává zároveň jako upřímný přítel lidu slovenského (přehledné poučení o jeho vzniku, rozší-