majitelem, a který mi sdělil všechny odborné názvy a zařízení. Tento poslední vlastník větráku, nyní listonoš na Horkách, nakreslil sám dovedně věrnou podobu tohoto svého mlýna (viz náčrtek v č. 7.) a podal také cenné zprávy o něm dp. Františku Starému, hřbitovnímu knězi v Prostějově, který pracuje na popisu větrných mlýnů na Hané a svým podrobným dotazníkem získal si zásluhu, že všechny jednotlivosti Studeneckého větráku jsou popsány.

Studenecký větrák byl vysoký 12 ni a široký 6-30 m; stěny měl obity prkny a střechu šindelovou (13 šárů). Kostra trámová i prkna byly z měkkého dřeva.

Mlýn měl tři části: přízemek, »pode mlejnem«, první patro, »mlejnice« a druhé patro, »u kola«. V přízemku stál na kamenech »hlavní sloup«, dubový čtyřhranný, v síle 1*20 m, vzpíraný 12 trámy, »spěráky«, také na kamenné podezdívce, aby pevně stály a dřevo netrouchnivělo. Od místa, kde ke sloupu přiléhaly, zvaného »sedlo«, byl sloup osmihranný, v síle asi 80 cm, a sah-al do mlýnice, v níž byl »čepem« zasazen do »mouční stěny«, ležatého trámu z modřínu o průměru 1 metru napříč přes celou mlynici; na něm spočívala tíha stavby.

V »mlejnici«, do níž se vstupovalo po venkovských schodech a z pavláčky, byl rohový přístavek »šalanda« pro mlynáře, kde se mohl u kamínek ohřáti, odpočinouti a vyspati. Uprostřed mlejnice vedle sloupu stála »moučnice«, do níž padala z »komínku« (dřevěné trouby od kamenů) jemná mouka prosívaná dlouhým hedvábným pytlíkem. Zbylý šrot procházel na konci pytle sítem »žejbrovník« či »žejbrovna«, které dělilo ne-rozemletou zadinu a otruby, a sypal se do šrotovníku. Kolem moučnice .bylo zřízeno »lehčidlo«, pákové zařízení z trámců na složení mlýnských kamenů. »Vřeteno«, železná osa spodního kamene, procházela stropem do mlýnice; vrch vřetena, byl zasazen do otvoru »kypčice« (spojky ve vrchním kameni) a spodek vřetena stál na tramě lehčidla, jehož pohybem se vrchní kámen buď nadzvedal, nebo spouštěl na spodní kámen a tím se podle potřeby sbližovaly jejich mlecí plochy.

V místnosti »u kola«, do níž se vystupovalo z mlýnice po schodech, bylo »paleční kolo« na mohutném dubovém hřídeli, ležícím přes celou šířku mlýna na trámech ve dvou ložiskách. Konec hřídele, »palice«, vyčníval z budovy a měl v sobě zaklí-novány dvě osmnáctimetrová křídla z modřínu. Na těchto středních trámech křídelních byla přibita laťová kostra, jejíž přední (pravá) pole byla nižší nežli zadní. Každé ze čtyř půrkřídel mělo pět párů »pejření« a každý pár pejření po dvou »tabulích« z borových loučí. Tyto tabule se z. křídel podle síly větru »vyn-