dávaly« a zase zasazovaly; křídla se »vypejřovala« nebo »za-pejřovala«.

Na těle hřídele uvnitř větráku bylo zasazeno »palcové kolo« o průměru asi 4 m s .80 »palci«, tvrdými to klíny na lícní straně jeho obvodového kruhu. Kolo se zastavovalo »heinem« (brzdou), obloukem z tvrdého dřeva, který objímal dvě tretiu y jeho obvodu a byl spojen s »tahounem«, ležatým těžkým trámem při stěně mlýnice. V hlavě tahouna byla kladka, přes niž vedl provaz na rumpálek na stěně. Spustil-li se tahoun, přitáhl svou tíží hem ke kolu a kolo se zastavilo. Palce kola zapadaly do »cevníku«, válce s »cévami« na svislé ose »vřetena«. Vrch tohoto horního vřetena byl v ložisku ležatého trámu, spodek měl »vidlici«, která objímala kypčici běhouna pod jeho otvo-rem. Kolo otáčelo při běhu cévníkem a s ním i běhounem, do jehož otvoru padalo obilí a v mezeře mezi oběma kameny se mlelo.

Oba mlýnské kameny pískovcové, vrchní »běhoun« a spodní »spodek« se jmenovaly »staré české složení«. Měly vykřesány paprskovité rýhy, aby. drtily obilní zrnka a byly obedněny dřevěným »lubem«. Obilí na mletí sypali do »koše«, postaveného vedle lubu. Pod košem bez dna byla »gmsna«, dřevěný truhlík, z něhož se narážením příčky o hrany vřetena střásalo obilí do otyoru kamene; v něm byla »míchačka«, která sháněla obilí mezi kameny.

V koši dole bylo1 pohyblivé prkénko se šňůrou k závaží pou hřídelem. Na závaží zavěšen zvonek a nad ním, na hřídeli, byl zaražen palec. Docházelo-li v koši obilí, nadzdvihlo se prkénko, napjatá šňůra povolila, závaží se vzpřímilo a palec na hřídeli při otáčení o jeho vrch narážel a zvonkem trhal, na znamení, že je potřebí do koše znova nasypati.

Před mletím natáčel mlynář větrák proti větru; na konce šikmé klády asi osm metrťi dlouhé, na zadní straně, do nosného sloupoví připevněné, dal řetěz spojený se stojatým rumpálem, zvaný »vůz«. Podstavec tohoto vozu zapřel o příslušný kůl kolem mlýna do země zaražený a řetěz natáčel na »vál« vozu sochorem »vampulou«, který prostrčil do hlavice valu. Tlačil-li ná konec sochoru, otáčel se vál, řetěz se na něj navíjel, přitahoval trám a celou stavbu zvolna natáčej.

Mletí. Na větráku studeneckém mleli po celý rok, byl-li příznivý vítr. Nejlepší vítr byl východní v každou dobu roôní; západní býval trhaný a obyčejně mokrý, »od kraje« (t. j. od jihu), chodil s bouří; jižní byl teplý, lehký, málo utáhl; severák byl trhaný a nebyl vůbec k potřebě »jako všecko, co nám Němci pošlou«. Šel-li pěkný vítr, semlel se na větráku korec za 2