celou noc hlídána, aby čarodějnice ji samy předčasně nezapálily. Večer v neděli sejde se k hromadě veškerá chasa z dědiny. Pastevci rozestoupnou se kolem hromady a zapalují si od ní stará košťata, míníce, že spálením jich nebudou míti čarodějnice na čem lítati, čím který pastevec více jich snese, tím větší má zásluhy a s chloubou tím větší je zapaluje.

Aby i upalování s jakousi veselostí spojeno bylo, zjednána muzika, která odehrává čarodějnicím smuteční pochod. Po spálení hranice ubírá se vše za zvuků hudby a zpěvu písní do vsi, a pastevci uléhají, aby časně ráno vstáti mohli.

Drahého dne jest »slavnost upalovaěri«. Každý pasák snaží se, aby ráno vyháněje dobytek na pastvu, první na návsi zapráskal. Komu z nich se to zdaří, ten jmenuje se »rosic«, kdo zapráská druhý, jmenuje se »biřic«, třetí jest »král«, a poslední »žabíř«.

Král vyvolí si jednu z pasaček za královnu, která nejkrásněji vystrojena, má na hlavě1 věneček z čerstvých květin. Pak chodí veškerá chasa s hudebníky po vesnici od čísla k číslu, kde vyhledávají hospodyni. K té přistoupí rosic a vypráví, že upálili včera čarodějnice, takže jí více škoditi nebudou. Za to žádá na hospodyni nějakou odměnu. Poté dá se chasa do tance a zpěvu, načež vystoupí biřic a žádá na hospodyni též, odměnu za upálení čarodějnic, řka: »Panímámo jsme unaveni; dejte něco k posilnění, ňákou buchtu nebo koláč, nepři j dem až v roce zas.«

Nato dá, se chasa opět do zpěvu a tance, až vystoupí král a žabířem, který nese košík, a žádá hospodyni, aby splnila přáni rosice a biřice a naplnila košík vejci a hrnek máslem. Tak projdou celou vesnicí, načež nasklízené věci prodávají a peníze buď si rozdělí, neb bývá za ně večer muzika.

Slavnost tato udržela se až dosud v některých osadách s větší neb menší proměnou. Jinde snášívají pastevci dříví po tři nedělní odpoledne na, hranici, kteréhožto snášení musí se každý zúčastniti. Kdo se nezúčastní, nesmí být při pálení. Základ hromady tvoří máj 4 až 6 metrů vysoký, kolem něhož se ostatní dříví složí. Pálení hromady účastní se veškerá, chas>. ze vsi i s děvčaty. Běda však děvčatům, na té straně stojícím, kam ohořelý máj padne. Těm všickni přítomní se posmívají, berouce nevinnost jejich v pochybu. Proto dávají dívky pilný pozor a vyhýbají se straně té, kam máj kloniti se zdá.

Jinde opětně připraví si dívky po kytce heřmánku z obilí natrha.ného a přehazují jej přes hořící hromadu. Heřmánek taký má pak účinlivý lék v různých nemocech. — Zapsáno ve Strakonicích 30. září 1893.