Pozii. red. O obchůzkách pastevců na letnice, o vzniku názvů král, rosie, biřic, žabíř, o vyvolávání jmen atd. viz podrobně a s obrázky: Zíbrt, Králové a královničky, v Praze 1910. (Veselé chvíle v životě lidu českého č. 4.) Tam jsou obřady ještě zachovalejší. Líčení Krásovo a Vraštilovo jest již pouhým otřelým ohlasem plných ještě, zajímavých her pastevců na letnice.

Před Letnicemi připomenula matka, abych zeleným listím okrášli! světnici. Bylo tak obyčejem Proč m\'t Stromy, keře, ploty se zelenaly, nebyla tedy nouze o ratolesti. Zavolal jsem si kamaráda ze sousedství ą nalámali jsme lísek, klokočů, bezu, jasmínu, lohu a co nám do ruky přišlo. Větve zastrkali jsme za trámy, z.a obrazy, do lišt, na skříně, propletli do stolic, naházeli na pec, nastavěli do oken.

Nám se to líbilo. Bylo tu jako v háji. Dospělý by se musil pod větvemi shýbnouti. Čekal jsem, jak budu pochválen za svá-. teční- výzdobu, Podlaha byla vystlána lupeny.

Přišla matka s pole a spráskla ruce. Vždyť měla zelené větve i na plotně a na kamnech. »Tys tomu dal,« pravila; »nejdříve si pamatuj, že se zdobí pouze lípovými ratolestmi a pak jenom za obrazy a tu a tam po stěně.«

Nynější výzdobu vyházeli jsme oknem na dvůr a za chvíli s kamarádem, který stejně dopadl, běželi jsme na lípové větve. Každému malá, náruč postačila k ozdobení světnice na Letnice.

Pozn. red. V Kostelci nad Vltavou s radostí v letech 70. minulého věku již jsme se těšili, až budeme dělati na svátky svatodušní »pod zelenou« z jilmových a jasanových větviček. Naše babička říkávala, že se »pod zelenou« dělá proto-, aby sv. Duch (holubice) měl si kam sednouti.

Byla to zábava střelecká, pořádaná od cechů střeleckých i řemeslnických. Na vysokou tyč byl nahoře upevněn »pták?., sestavený ze dřeva, s křídly roztaženými, složenými z deštiček. Střelci závodili, sestřelujíce deštičky samostříly. Kdo poslední deštičku sestřelil, byl prohlášen za »ptačího krále«, dostal zla-