tý řetěz na hrdlo se zavěšeným ptákem atd. Obyčej udržoval se po celé Evropě. 'Také u seveřanů (viz připojený obrázek z knihy Olafa Magnuíssona, arcibiskupa v Upsale, De gentium sep-

Střelba ku ptáku o letnicích u seveřanů r. 1567.

tentrionaliuin variis conditionibus, Basilej, 1567) stříleli ku ptáku. O původu těchto závodů s obrázky a obšírným popisem »krále ptačího« u Poláků a Cechů viz Zíbrt, Králové a králov-uičky (Veselé chvíle v životě lidu českého, č. 4.) v Praze, 1910.

S velkým zájmem pročítám každé číslo Č. Lidu. Zejména potěšila mne snaba redaktorova, zachovati budoucnu výčet a popis nynějších i bývalých větráků. Již dnes sebral Ć. Lid netušený materiál, kolem kterého jsme chodili a jeho si nevšímali. První článek z péra št. kapitána, ředitele Státního vojenského* archivu, Floriana Zapletala, vzbudil rozruch a roznítil snahu studovati českomoravsko-slezské větráky. Redakce uměla si získati spolupracovníků a dnes stal se Č. Lid pokladnicí vědomostí o větrácích.

Nejvíce mne potěšil článek »Větrné mlýny v zemích československých«, z něhož zase .nejvíce mne upoutala vzpomínka prof. p. Eug. Stoklasa, jenž ve školním roce 1908/9 u nás vyučoval na zemské vyšší reálce v Holešově, »na podzim r. 1908, kdy jako mladý profesor toulával se za krásných odpolední tehdejší zářící jeseně Holešovském, tímto klasickým krajem větřákůs.