Světoběžní lidé na Nepomucku.

Za mých mladých let bylo na Nepomucku veselo, veseleji než dnes. Po venkově chodili lidé všelijakého druhu. Od obce k obci chodívali p lát e ní c i a kmínaři. Ti nejěastěji rušili klidný život na venkově. Nosívali nejen, noviny, ale též pozdravy a zvěsti od přátel. Pláteníci nosívali plátno, véby na fěrtochy, kanafas a mezulán na šat a sukně. Chodívali s modrým rancem po zádech. Od Domažlic chodívali, měli obyčejně vozík a malého koníka, a nosívali manšestr a podobné látky. Od Liberce chodívali »Kajchenberáci« se sukny.

Po mlýnech chodívali kraj a n ei a seker nici. Ti byli živými kronikami, znali všecky mlynáře a pilaře. Znali příhody a pověsti. Po myslivnách chodívali f a c í ř i, ziběhlí lesníci, kteří buď svojí vinou, neb nějakou jinou náhodou pozbyli místa. Chodili »rechtem« po- známých, šťastnějších. Byli mezi nimi mnozí studovaní, ale obyčejně milovníci alkoholu. Uměli vyprávěti kroniky o pytlácích a jich pronásledování a mstách a slavných honech a O' službách u kavalírů.

Pytláci byli v našem kraji vždy, mnozí a nich odvážní. Na nedalekém Třemšíně stojí několik pomníků, kde lesník byl pytláky utýrán .nebo zabit. Také hájovna »Na hadovce« u Polanky opředena je pověstí, že tam pytláci již okny mířili na hajného, a že jen jeho malé děti je uprosily. Na lesním úřadě na Dubci ještě v 19. století zastřelil lesní Čihák v sebeobraně pytláka, který se na lesní úřad za dne dobýval. V městském lese mezi Nepomukem a Zinkový, který dříve vždy vrchnosti pronajat byl, přepadli pytláci majitele panství Engfelberta Auersperga a donutili ho, že jim pušku a střeleného srnce vydal a ještě kus cesty srnce nésti musel. Bývalý ředitel kono-pišťškého panství F. Schneiberk, rodák ze Žinkov, jednou mi vyprávěl o pomstě pytláeké. Jeden fořt na Konopišti pytláka zastřelil a i jeho ženu postřelil. Byl to pytlák nebezpečný, ale opatrný a tak bylo těžko ho napadnouti. Lesník věděl hned, že je zle, a že se mu pytláci pomstí. Šel ihned na zámek konopišť ský a k svému přání okamžitě byl na Žinkovské panství přeložen. Za nějaký měsíc našli v myslivně-samotě fořta i ženu zabitou. Ukradeno nebylo .nic, ale i psi a drůbež byla zabita. Byla to pomsta pytláků, kteří až sem za svým neipřítelem s pomstou přišli. Zvlášť obávaní byli pytláci rožmitálští z, hlubokých lesů.

Chodili také po venkově podomní obchodníci »gráni«, buď Krajinci nebo z Krkonoš. Nosili na zádech vysoké almárky.