plničké různých přihrádek a v nich zboží: kravaty, šle, nožíky, tužky, zrcádka, voňavky, hřebeny, tašky, peněženky atd. Po mlýnech chodívali p 1 á t ý n k á ř i se zbožím mlynářským, s jemným moučným plátnem na Doinažlicku, ve Kdyni i v cizině. Dříve,:,než dráhy protínali náš kraj, byly silnice hlavním spojovadlem všeho obchodu a ruchu. Nepomukem vede stará silnice z Plzně do Budějovic, která v dnešní formě byla postavena dle nařizovacího dekretu z r. 1809, asi v letech 1815 až. 1830 na místě, kudy šla stará, neupravená cesta. Zbytky této staré cesty jsou viděti dosud za Nepomukem (hluboký úvoz z ú-zké Čapkovy uličky k Třebčicům a obdobný úvoz» u Podhůří.) Po těchto tehdy nových »Fischerovských« zvaných silnicích jezdívali p o š t y (v Nepomuku byla stará Zelenohorská pošta od r. 1843, tam, kde nyní panský lesní úřad, byla po mnohá léta v držení dědičném rodiny Danerů) a dostavníky, forma-,n i. Nosívali starodávné opasky a v letě krátké modré košile. Obyčejně měli dva páry koní. S jedním jezdil forman sám a s druhým pacholek a do vrchů se vytahovali. Při, silnicích stály zájeizdní hospody v Třebčicích a »Čertovka« nad Kasovice-mi. Tato hospoda slula dříve správně dle svého majitele čejky — »Čejkova«, z čehož lid udělal »čertova« a později »Na Čer-tovce«. Formani a soukromé povozy vozívali cenné náklady, které zase lákaly lapky a zloděje, aby v lese formany a cestující přepadali." Obyčejně se tak dělo na »Čertovce« neb na vrchu »Němci«, kde prudké stoupání zibraňovaloi zrychlení jízdy. Krádeže a přepadení byly časté. Krajina je lesnatá a pronásledování bylo těžké.

V Podhůří bylo dříve 10 rodin židovských. Živili se kra-manstvím a hadrářstvím. Chodívali po vsích s »pinglemi"; na zádech. Vyměňoval veteš a hadry. V předu' měli u opasku brašnu a v ní nitě, jehly, síru na sirky a píšťaly pro děti. Kudy chodili vyvolávali: Hadry! anebo; pískali na píšťalku, by k sobě mládež přilákali. Někdy prodávali švabachem tištěné písničky o všelijakých mordech, o povodních, ohních a pod. Někteří židé jezdili po jarmarcích, prodávajíce svaté obrázky a modlitební knížky.

Z pamětní knihy archiváře třeboňského P. Světeckého z polovice 18. stol. (podal jsem v ročníku 25. a 26. Č, Lidu jeho návrhy o rozdělení panské půdy mezi selský lid) vybírám ukázku zajímavé pověry o vázání obilí ve žních.