ním! Švec: Ani za Boha! Ani za Boha! Ani za Boha! (V okolí líh. Hradiště.) — Pozai. red. Místo podpisu vymalována »hvězda«; proč se spisovatel nepodepsal plným jménem, anebo aspoň na konci laskavého,, lichotivého' dopisu nepodepsal1? — Red.

Smrt českého Bctlemáře u jesliček. (Srv. Lidové Noviny, 1925, č. 264.) V Prostředním Lánově v severních Cechách žil na výměnku starý truhlář V. Erben; jenž pro zábarvu sestavoval Betlémy. Od známého dostal parní strojek a pokoušel se oživiti strojkem mrtvé figurky, aby se pohybovaly, asi na způsob figur v orloji. Po dlouhých letech se mu to před týdnem konečně podařilo. Pln radosti, poslal do školy,, aby se děti s učitelem přišly podívat na jeho dokončené životní dílo. Zatím odešel na chvíli ze světnice a stroj se zastavil. Když se vrátil, seznal, že tlak v malém kotlíku dosáhl nebezpečné výše. Chtěl otevřít pojistnou záklopku, ale v tom kotel vybuchl. Pára a »třepiny rozervaly Erbenovi levou ruku a natrhly mu čelo. Střípky pak vnikly do břicha. Tlak páry byl tak mohutný, že vyrazil okna. Nešťastný Betlemář byl dopraven do nemocnice, kdež ubožák zemřel. Viz »Čech« 1925, 25. prosince a řadu článků Ant. Šórtma o jesličkách r. 1925. Rudolf Janovský (Holešov).

0 koledě a vejcích. Ze záznamů o faře v České Křemži v Archivu Krumlovském: Na koledu farář s rektorem (učitelem) chodí. Eektor kadidlo opatřiti, jaký chce, jest povinen. Na koledě po učiněném domu požehnání a krátkém vinši hospodáři podá některej'hospodář, však zřídka, peníz. Jestli je-sedlák, dá dvě slaměnky obilí a hospodyně každá žemličku lnu farářovi zvláštně a rektorovi taký obzvláštně. Chudobnější lidé obyčejně len toliko dávají. Křemští sousedi všichni veskrz za koledu 3 kr. povinni jsou dávati faráři, rektorovi 1 kr., hospodyně každému z nich žemličku lnu. Co se v tom koledování obilí nashromáždí, polovici s toho rektor bere a ostatek faráři zůstává. V času postním rektor vejce od osadních vybírá, z nichžto farářovi 4 kojpy odváděti povinen jest, ostatek pak sobě, co by přes to shromáždil, zanechává. (Z knihy Urbariu.m Eeclesiaę Krę-mensis 1682.) Hynek Gross.

Čáry milostné. Fridrich Jirka, bělský švihák, byl Annou JReichertovou obviněn z čarování: »... že by jí nějaký dort

0 Božím Těle, přijda z kostela, dáti měl a zase hned do kostela šel, od toho času že bez něho býti nemohla, cožkoliv jí lidé radili

1 k němu posílala, aby jí z toho pomohl, nic plátno že být nechtělo.« O tom více i že z jiného čarování obviněn byl, dovídáme se z výslechu Alžběty Lukšové dne 5. března. Ta v přítomnosti celého magistrátu města Bělé vyznala, »kterak jedenkráte Anna Filerová k ní do domu jejího s šitím přišla; při jdouc Fridrich