str. 382
Jirka, nějaká rozmlouvání spolu majíc, o čemž jest bylo, pro kolovrat slyšeti jsem nemohla, v tom Fridrich nějaký pytlíček červený z kapsy vytáhl, ním pod lavici hodil a odešel. Po odjítí jeho takový pytlíček (obávajíc se, nevědouc, co v něm jest) jsem zdvihnouti nechtěla, až by podruhyně její domu přišla, nemohouc jí dočkati, sama na dvě dřevíčka jej zdvihla, do něho nahlédnouc, do chléva ho hodila. Více j i vyznala, kterak po některým čase (nemohouc věděti, zdali u ní nebo u Reicherta) Anna Reichertová plakala, svrchu psaná Alžběta na příčinu pláče jejího se ptala, kdež ona se jí otevřela, že není věe možná, než že Fridrich jí něco udělati musel, že jeho z mysli a srdce vypustiti nemůže; ji, aby k němu došla, pokudž by jí něco udělal, aby zase nějakou radu dal, aby ho ze srdce vypustiti mohla, za to ji žádala; kdež ona ho na místě jejím prosila a jemu žádost její oznámila, kdež on, že jí nic takového neučinil, mluvil, potom pak po mnohém pro Boha prošení Alžbětě Lukšové tuto radu dával, aby svrchu psaná Anna Reichertová střevíce nové obula a zapotíc je, z nich by se napila; potom se klnul, aby ho všichni vzali, že jí nic takového neučinil; kdež ona jí tu radu pověděla, zdali jest to udělala, neví.« (Z archivu města Bělé pod Bezdězem.)
F. Zuman.
Otázky a odpovědi.
Kurenda. J. Vraštil táže se, kdo zná odjinud název korenda. K jeho dotazu sděluji, že na Valašsku na frenštátské straně slýchávám dosti často tento název, ovšem ale »kurenda«. A užívá se ho asi v tom smyslu: »Toš vitajtě, co vitě nového?« »A ditě, elitě, co sem jakási kurendal« Kurenda tedy měla by značit jakéhosi buďto posla, aneb navinu. O původu slova jsem se nedopátral ničeho. V. J. Obšívač (Frenštát).
Korenda co značí f Sbíraje zprávy po kraji o svatebních , praporcích v moravských obcích u Počátek, dostali jsem se do řeči s dědouškem Krafkovým v Klátovci, vesnici půl 2. hod. od Počátek vzdálené. Z řeči jeho1 uvádím: »To když něco přišlo, nevěděli lidi nic, až po dvou, po třech letech, neboť páni (vrchnost) nedali to ven (do nevin). Jindy se neříkalo noviny, říkalo se kureoda, a když se něco přitrefilo ve vobci, říkali starší lidé, „musíte to dát do kurendy"«. Značiť tedy slovo kurenda, zkomoleně neb dialektem korenda, kterýž byl, jak se říká dosud »živé noviny«. Frant. Navrátil.
Martinské písně středověké. (Prof. J. S. na S.) Koledy žákovské martinské a .chválu husy martinské (texty latinské a
|
