palců) do správné tloušťky vyzkoušel. Hranaté, podlouhlé hlavy a záhlaví vyřezal jim pak podle druhé modličky se zubem, sebral jim hranky »kanty« a čistě je opracoval k nabíjení. V poloviční šířce věnce na kole rozměřil si pak díry pro palce, v každé čtvrti 16 (protože se čtvrt na 16 dílů nejlépe rozdělovala), díry vyvrtal, a do osmihranu, k zadní čtvrti zúženě, vydlabal. Mezi tyto díry zapustil železné skobky »klamřike« (asi 4" dlouhé, zadíábnuté až do dřeva věnce), aby se díry netrhaly a čtvrti nepraskaly. Se-kernickou sekerou nabil nejprve palce do krajů každé čtvrti, potom nabíjel všecky palce v každé čtvrti a dřevěným zubem »kročkem« měřil přesnou vzdálenost palců »rozkrok«, i laťkou je přeměřoval, zdali zpříma a v stejné rovině sedí a zkoušel, ne-jsou-li volné, nekřiví-li se a podle potřeby jim na těle ubíral. Palce, které procházely zároveň rameny, byly o sílu ramen delší (asi ľ/í') a říkalo se jim »ramenáče«. Všecky palce procházely celou tloušťkou věnce a vyčnívaly vzadu asi 2" ven; u zadní plochy věnce byly provrtány a do dírek byly zaraženy březové kolíčky (od středu kola ven), aby se palce neuvolnily. Celý náboj palců ostrouhal sekerník železnou »rašpló«, kterou za 2 rukověti přibil na trám »polico« před kolem; při volném otáčení kola vrchy palců se v rašpli pilovaly, aby byly v téže rovině. Sekerník pozorně naslouchal, až byl zvuk všech strouhaných palců stejný a ustával — a pochvaloval si: »To je náboj, ten ide taják v pa-pučách!« . (Pokračování.)

Ošefrane prvá vzpomienka robí sa r. 1490 v listine Jána Cor-vŕna v tom čase pána Bojníc, podľa ktorej tamojší ¦veriaci desiatu časť úrody svojmu kňazovi platiť majú.

Že zo šefranu poddaní desatinou od dávna daňujií, je dokázané tým, že šefran sami dorábajú a s dorábaním sa zaoberajú. A daň táto je iného rázu, ako daň z korenia, haringov atď., lebo týchto množstvo určené bolo. Že šefran poblíž rieky Nitry so zdarom dorábali, o tom máme hodnoverných historických dát nadostač, Ba nielen v nitrianskej doline bol šefran známou rastlinou, ale aj na iných okoliach. Matyas Bel (Notitia Hung. nova Tom. IV. pag. 425.) tvrdí, že v tom čase slobodné mestečko Prie-