Vlk zíral, dále zuřivěji dorážel. Najednou projel hlavou dudákovou šťastný nápad: »Budu hráti.« Vzal dudy pod paždí, nadul měch a spustil. Vlkovi se dudy líbily, a poslouchal horlivě, nedal nevoli na jevo. Jakmile však dudy dozněly, opět strašlivý řev nesl se noční tišinou. Začal tedy dudák znova, a tak hrál až do bílého rána, nemoha na vysvobození ani pomysliti. Jen modlitbu vysílal k nebes Pánu.

Konečně! Někdo z venkovanů, jda na pole, uslyšel zvuk známých dud. Bylo mu to nápadné, i šel po hlase, až přišel v tato místa. Vida nešťastného dudáka v nemilém zajetí, běžel do vsi pro muže; přišli, sochorem vlka zabili a dudáka z nebezpečí smrti vysvobodili. Dudák děkoval zachráncům. Slíbil, že jim na »martinském posvícení« zadarmo zadudá, Z vlčí kůže dal si udělati pěkný kožich.

Venčiť sa bývalo starodávnym zvykom mladých ľudí obojelio pohlavia, menovite pri hrách a slávnostiach kládli si na hlavy vence zo živých kvetov, alebo aj len z umelých čačiek. Avšak dnes veniec je hlavne ozdobou dievoekej obnaženej hlavy a zároveň aj symbolom panenskej neyinnosti a slobody devy. Preto, keď sa dievka vydá, skladá svoj panenský veniec a prijíma čepiec, odznak vydatej ženy, jej zaviazanosti a odvislosti. Avšak dievča, ktoré sa na svojej poctivosti prehrešilo, nesmie venec na svoju hlavu viacej položÁť, ba v niektorých krajoch nesmie viacej ani len holou hlavou ako dievča chodiť, ale musí si hlavu zaviňovať.

Veniec, venec (česky: věnec), deminutíva v rozličných krajoch Slovenska: vene k, venček, věneček, viene-k, v i e n e č e k, vienok, v i e n o č e k, v i o n e k, v i o n e č e k, vi-nok, vínoček (polsky: wieniec, wienek, wianek; rusky: vienok). Je to teda kruh z listov, kvieťa, zelín, tráv a ratolestí alebo z niečoho iného uvitý.

U slovanských národov zelený veniec je symbolom panenstva a má dôležitú úlohu na svadbách, tiež je znakom radosti na slávnostiach národných (na pr. na slávnosti Vajana na Slovensku a Kúpala v Rusku), i na slávnostiach cirkevných (na pr. na Božieho Tela), a znakom vďačnosti (na rakvách a hroboch). Slovenské devy vijú vence aj z tradičnej poverčivosti, že im vyveštia ich budúcnosť, menovite ich budúceho muža, preto v predvečer sv. Jura hádžu vence na strechy, na sladké