noze. Nač já bych ti je řezala, když já jsem ti jich nedala. Pověz, pověz po první, až tě hlavička obrní. — Nemám, nemám žádného, tebe, Janošku, samého. — Pověz, pověz po druhu, než. ti hlavišku odrubu. Pověz, pověz po třetí, než ti hlavenka odletí. — Nemám, nemám žádného, tebe juž frajerku samého. — Utne hlavu, zaváže šátkem. Kráčej, Andulko, chodníčkem. — Nač je to moje kráčení, když mám hlavičku na zemi. Zkazte tam mojej mateři, noch mne nečeká k večeři. Ani k snídaní, ani k obědu, že je konec mého životu.

Mamulko, mamulko, hosti k nárn jedů. — Dceruško, dceruško, načem se vezu? — A střapatý na prasati a Janošek na telati. A můj milý na vraném koni. — Dceruško, dceruško, co jim dáš jistil — Střapatému hlebiska, Janošovi masiska a mému milému dvě kuřátečka. — Dceruško, dceruško, co jim dář píti? — Střapatému vodiska, Janošovi piviska a mému milému holbu vínečka. — Dceruško, dceruško, kde jich dáš spáti! — Sířapatého pod lávku a Janoška na lávku a mojeho milého na čisté lůžko. — Dceruško, dceruško, čím že jich přikryješ? — Střapatého kopistů a Janoška říčicú a mého milého strakatú duchňú. — Dceruško, dceruško, jak ti děkovali? — Střapatý híbet vystrčil a Janošek ruku podal a můj milý hubičku dal.

Chodíme, chodíme křížem po dědině, nejednej manulce dceru obiidíme. Obudí, obudí kohútek jeřáby, až poletí z řady. Kohút z řady letí, on si pěkně zpívá: Staň, milenko, hore, už se roze-dnívá. Namlúvať tě přišli horňané, dolnané chlapci Maíaťané. Mají koně vrané, košulenky tenké, ňadra vyšívané.

Na, Buchlovském zámku, hrajú na cimbálku, všecky panny poskakují, pojďme my tam, Janku. A já tam nepůjdu, běž tam ty sama. Mám kožíšek mastný a košúlku po kolínka, co mi šila Apolinka.

Za horu, za dolů, měsíček se bělá, ráda bych věděla, co můj milý dělá. A on mně přislíbil, že k nám dnes večer přijde, abych ho čekala, než měsíček vyjde. A již měsíček vyšel a on k nám nepřišel. Ach bože, rozbože, snad on za jinú šel. Kdybych já věděla, čím bych mu pomohla, já bych mu poslala pro léky do Brna. Pro ty drahé masti, aby si pomastil své polámané kosti. Již mého milého do truhle dŕvají, již jeho milenku ze země zdvíhají, na máry dávají, vodu polívají. Již jejho milého již mládenci nesú, již jeho milenku čtyřy panny vedú. Již jejho milého do hrobu dávají, již jeho milenku ze zemi zdvíhají. Do kapse si sáhla, čtyřy sta dukátů hned mládencům dala. Tu mát© odplatu, mládenci, za vaše nesení, co jste mi odnesli mého potěšení. Neplačte, milenko, o svého milého, můžete si vybrat l tisíce jedného. Já bych si vybrala z tisíce jednoho, jenom že nenajdu sobě upřímného. ,