prosaické redakce: ruský, vydaný Karským, a dva české: rukopisy Zebererský a Rosciszewského. Měla jsem také vydání Men-čikovo a Zíbrtovo. Texty označuji K (Karský), Z (Zebererský) a E (Eościszewski).

Podle popisu Karského v ruském rukopise jsou poškozeny některé listy a dokonce jsou i utrhány rohy.8) Zůstaly jen části slov a vět a tím porušena jest důslednost a postup líčení. Z českého textu lato poškozená místa dají se snadno doplniti. Uvádím paralelné texty:

Již z těchto úryvků možno usuzovati, že ruský překladatel málo se odchyloval od své předlohy staročeské. Změny a dodatky proti uvedenému českému textu (Z) mohou se vysvětliti z jiného, třetího opisu téže redakce, o čemž níže. Nápadné shody obou textů, z nichž dále uvádím několik kapitol, jsou příliš zřejmé, než aby se mohla předpokládati předloha jiná než česká. Pokud se týče domnělých polonismů, jež uvádí Karskij (ne-znaje asi českého textu), jsou to většinou slova, která stejně mohou býti nazvána »polonismy« nebo »bohemismy«, protože se