jich stejně užívalo v obou jazycích. Ale jsou také slova, která v polštině mají trochu jiné znění, na př.:

Že překladatel použil jich ve formě české, to také svědčí o české jeho předloze. V polských slovnících nenašla jsem slov: červové (rus. červové), adj. rúhavá (rus. ruhava), také zvláštní (rus. zvlaštnyj), komp. raději (rus. raďeje; pol. radziej nebo rad-szej). Jenom slovo »skarby«, »skarbov«, které se jeví jako glossa (»dobyvajušěi bohatstva abo skarbov«), mohlo by býti polonis-mem, ačkoli nyní v jihozápadním Eusku docela již zdomácnělo. Také »omedlejuť« mohlo vzniknotit vlivem poi. »omdleć« (čes. »zemdlejí«), a tvar 1 os. sing, »prisjagam« (ěes. »přisáhu«) odpovídal by poi. »przysięgam«. Všechna ostatní slovaia tvary, které se hodí ke kategorii polonismů, překladatel nalezl ve své české předloze.

Některé cirkevnoslovanské tvary, v nichž vůbec Karskij vidí vliv jihoslovanský, na př. ve fonetice neplnohlasné formy, převzaty isou z českého textu. Na př.:

zvláště imperfekty, o nichž Karskij píše: »imperfekty s -ę- svoj-stvenny i drevněrusskomu jazyku, no bělorusskomu jiarečijii v 16. věkě, koněčno, byly neizvěstny« (str. 20—21) — překladatel je přímo opsal ze své předlohy, jako opsal i inf. sluti (čes. sluti) při slyti na druhém místě. Forma 1 os. šing. »vidim«, která podle mínění Karského vznikla snad vlivem srbštiny (v. Skazanije, str. 25), jest opis českého »vidím«: že jednu hvězdu vidím na nebi; rusky: iže zvězdu vidim na nebe. Tyto a ještě jiné doklady, jichž zde neuvádím, omezují vliv cirkevnoslovanský až na to, že překladatel obvyklým způsobem užíval církevněslovan-