ské řeči, aby více zdůraznil vážnost látky. Proto tvary české, shodné s cirkevnoslovanskými, obzvláště se mu hodily.

Některé zvláštnosti běloruské také dají se vysvětliti z české předlohy. Taková na př. jsou slova, v nichž Karskij předpokládá A^ysutí hlásek: ukaneť m. ukapneť: krápi ja jeho ne ukaneť; česky: jeho kropię neukane; čti m. čsti: v čti meti, ve cti rněti 10; pozdviženi je při povozdvignutsja: Jich pýchy a moci pozdviže-nie 15: i dlja jichi pychy i gordosti podzdviženije. —« »Vypaďenijo d buďem viděť v zajimstvovannom slově zrady pri zdražiti«. Karskij myslí na poi. zdrady a zdradzić, ale zrady odpovídá čes. zrády, a zdražiti vzniklo neporozuměním čes. zdařiti: tomu musí se zdařiti 13: tomu musi sja zdražiti.

Po stránce morfologické některé tvary jsou také opsány z českého textu, na př.:

U sloves prof. Karskij obrací zřetel na 1 os. sing-.: vidim, vem a na vynechání koncovky -t v 3 os. sing, a ještě j. O vidim v. výše, a vem také jest bohemism:

Co se týče vynechání koncovky -t v 3 os. sing, a také plůr. (jeden doklad), paralelné texty mluví samy za sebe:

Ostatní zvláštnosti slovesné také se dají vysvětliti týmž způsobem.