Zde překladatel neporozuměl asi slovu »ortelové« a přeložil je »sudji«, a »vyřknuti« pojal jako substantivum a předmět, dodal k němu přísudek »vydaduť« (také adj. »nespravedlivoje«) a zase utvořil novou větu. Vůbec pro celý tento odstavec měl snad hotovou již představu z druhých známých mu mravokárnych spisů, srovn. n-a př.: »knjazi i sudia i starci suditi naěnuť ne po pravdě, no po mzdě« ve »Slově o 12 snech Šachajši«11), kteréžto Slovo našemu »knižnikovi« jistě bylo známo, a proto mohl projeviti v překlade více samostatnosti.

To by byly n,ejvětší odchylky ruského překladu od českého textu, všecko ostatní přeloženo jest skoro doslovně. Konečně uvádím několik kapitol s paralelnými texty, českým a ruským, které zřejmě ukazují, že ruský překladatel měl v rukou předlohu ienom a jenom českou.