Uprostřed stojí starší pastýř, maje jesličky papírové, ozářené slabě kmitajícím světlem.

Hoši zazpívají: Co to znamená, něco nového, že jsme viděli z nebe jasného, hvězda překrásná svítí, něco tam musí býti. Neb se narodil král o půl noci, který má nebe, země pod mocí. V Betlémě chlévě leží, každý tam k němu běží. Anděl překrásný v povětří se vznáší, všemu stvoření radost přináší. Sláva na výsostech Bohu, pokoj na zemi lidu.

Vystoupí král, dupne si a praví: Zdař Bůh, páni milí, slyšeli jsme v této chvíli, že Maria syna porodila, a do jeslí jej položila. Aj, vy páni hospodáři, ať se nám nic neodráží, chcete-li nám něco dát, dejte nám to napořád. Dva nebo tři groše, hezká to novinka naše. A tento pán, poctivý mládenec, přidá také něco na věnec, nepřidá-li nic, dostane za odměnu bublavou starou ženu, která mu bude kaši vařit, tlouct ho tuze, tuze, až ho vytluče z kůže. (Pokleknou všichni na kolena a zpívají): Na kolena padáme, o milosti žádáme. Vítáme tě, Ježíšku, králi náš, my jsme tví sloužící, tys pán, náš.

Anděl obrátí se k pastýřům a zpívá: Vstaňte vzhůru, pastýřové, věrní stáda vartýřové, do Betléma půjdete, dary sebou vezmete. Vezměte vy sebou dary, jakožto vašemu králi, budete je darovat od srdce obětovat! >

Jak dozpívá anděl, obrátí se starší pastýř k mladšímu, jenž se za zpěvu andělova položil na zemi a dělal, jakoby spal: Vstávej, vstávej ty ospalý lenochu, poslechni mé rady trochu, nevis, co nám anděl zvěstoval? Pokoj lidu oznamoval, abysme nespali, do Betléma spěchali, dary sebou vzali. Mladší pastýř probouzeje se nevrle odpovídá: Vari, vari, nech mě spát, neb se musím na tebe hněvat. Kerak do Betléma pudem©, dyž nic nemáme? Starší pastýř počítá, co dá narozenému Ježíšku: Já pastýř od největšího stáda, vezmu toho nejtučnějšího berana. Mladší pastýř nabízí jen skromné dárky: A já zase trochu mouky Ježíškovi na kasičku. Nyní společně zapějí, pokleknouce: Už jsme si naší koledu odbili, žádný děvčátka s náma nebyly. Nyní si děte taky Ježíška kolíbati.

Sotva dozpívají, vyskočí mezi ně čert, zařinčí řetězem a zařechtá: Brr! Šplichty, šplichty mezi vás, sou-li to kvasnice, nebo kvas? A vy děti nemodlený, čertu, ďáblu spasený, neklaňte se tomuto dítěti, klaňte se mě co králi a knížeti.

V tom přiskočí král s obnaženým mečem, uhodí čerta a praví mu: Eadášku, radášku, co zde pohledávati máš, ty zde žádný •moci nemáš. Jes-li já tě párkráte tnu, vejpůlky tě rozetnu. Čert: Brr, čeho sem se jindy bál, toho sem se nenadal, přehnu pupek, přehnu záda, budu se kolíbat, jak stará, šmatlavá bába.