polici pod hřídelem; do hřídele je právě nad botkem naražen klín. Botek se může v dlabu vá^čku kývati dopředu i dozadu a s válečkem na obě dvě strany. Od jeho spodku je tažen ještě třetí motouz přes skřipec (kladku) u stěny zanášky a pod podlahou přes 'druhou kladku nade dveře šalandy, kdež je uvázán na dubovou vzpruhu se zvonkem, přibitou na podlažním tráme. Někde jsou tyto hodiny i jinak sestrojeny. Obilím do koše nasypaným stlačí se prkénko ke stěně koše, napne motouzy, skloní botek na stranu a celé zařízení je v klidu. Jakmile se koš vyprazdňuje, povolí tlak obilí na prkénko, prkénko se zdvihá, protože se skloněný botek vzpřimuje a táhne motouz s prkénkem do výše. Ale zároveň o vršek vztyčeného botku naráží při každé otáčce hřídele klín, ohne botek a smekne se po něm; skloněný botek trhne motouzem od zvonku, rozkýve pružinu a zvonek trhaně zazvoní na znamení, že se koš prázdní, aby mlynář hned znovu zasýpal.

Prohlídka hanáckých větráků přesvědčí, že staří sekorníci je doved1 i stavěti jednoduše, důmyslně a nadmíru vkusně. Každý větrák má sice při stejném rázul nějaké odchylky v rozměrech, v zařízení nebo v názvech na důkaz, jak se různí původcové jejich snažili stavbu zlepšiti a zdokonaliti; ale celkový ráz větřáka zůstává týž, jak je popsám. Bylo by dobře, kdyby se ony odchylky při popise jednotlivých větráků poznamenaly, aby obraz byl podrobnější a úplnější.2)

V staré Třebíči byl kult vánoční hluboko zakořeněn. Projevoval se dvěma způsoby: betlemy a vánočními písněmi (koledami).

Betlemy mívali v Třebíči v každém domku, v každé rodině. Nebyl to jen obvyklý chlév s jeslemi a malým děťátkem. Bylo to celé panorama širé krajiny s vrchy i lídolími, lesy a pastvinami. Předlohu pro útvar krajiny měli třebíčští betle-