máři v okolí Třebíče. Srázné skály, prorvané roklemi, jehličnaté lesy, pastviny na skalnatých stráních, zelené louky v údolích — toho všeho poskytovalo1 okolí Třebíče pestrou směs. A to vše znázorňoval i třebíčský betlem.

Na dřevěné kostře, laťové a prkénkové, upravena byla z papírových skal (tz pevného balicího papíru) nejprve skalnatá krajina s romantickými útvary, s prorvami, jeskyněmi, údolími a náhorními rovinami; pamatováno na cesty a stezky i na přirozenou perspektivu. Na vhodná místa nakladli betlemáři mechu. Vybrali si jej na podzim v1 lese>, ještě za sucha, a nanesli na půdu přiměřenou zásobu. Ne každý mech se hodil; musil býti nízký, hustý, pevný a pěkně zelený.

Když byl mech rozložen po skalnatém betlémském okolí, vypadala celá krajina tak přirozeně, že host, neznalý místních zvyků, nejednou se divil, jak prý se ty balvany na zdi udrží, a sahal na papírové skály, jsou-li pravé. Tak výborně byly napodobeny!

Postavy lidí, oveček, krav i stromů byly jen z- papíru, podlepený dřívky na zapichování do mechu, byly nepohyblivé, ale ve všem byl život a ruch. Proud lidí zleva, proud lidí zprava, všichni směřují do středu celé krajiny, k jeskyni, kde leží ro-bátko v jesličkách.

Život je viděti i v rozkošné pastýřské se'ance. Stáda se pasou na zelených pastvinách, tu ikrávy, tam ve skalách kozy, největší jsou stáda oveček. Ovčácký pes je zachycen, jak 0'bíhá stádo. Zde sedí pastýř a plete punčochu od chodidla vzhůru, tam píská pastýř na dlouhou píšťalu a pes s jeho kloboukem na hlavě panáčkuje. Pastucha u stáda krav se právě rozpřahuje bičem, aby zapráskal. A o kus dále celá družina pastýřů seskupila se kolem ohně, z něhož šlehají rudé a žluté plameny mezi bílými a šedými obláčky dýmu. Pozornost všech .jest obrácena k tomu, co se1 vaří nad ohněm. I pes1 se zastavil, i ovce poblíž se pasoucí otáčejí hlavy po záři.

Na protějším konci krajiny usnuli pastýři u malé jeskyně. Ale jen část jich spí, ostatní probudil již anděl, "okazuje jim do středu krajiny, k velké jeskyni, kde leží malý Ježíšek. Tomuto seskupení říkali třebíčtí betlemáři »zjevení«.

V -zákoutí mohutných skal sešla se celá pastýřská kapela. Jeden hraje na basu, jiný píská na flétnu, zde jich lírá hned několik na housle, tam dva troubí, jiní dva pískají na klarinety. I starodávné hudební nástroje vidí »de malí diváci, ani jich nedoívedou jmenovat. Nescházejí zde ovšem ani staré naše dudy.

Nedal eiko betlémských muzikantů stojí jehličnatý les. Jsou tu smrky, jedle i borovice s hnědými suky. Mnohý strom je