Stará jména hrnčířských mistrů evangelických, v Modre: Ševčík, Babylon, Plavala, Bukva, Krkoš, Kraje, Mesik, Kadle-čík, Liška, Žák. Mistrů katolických: Otskay, Schwarz, Scheban, Holotsy, Pauer, Tur dony, Linduška, Doležal, Fodor, Růžička, Lichtinger. Je zajímavé, že v Modre katolíci byli džbánkáři i hrnčíři, kdežto evangelíci byli jenom hrnčíři. V Královej ulici byli hrnčíři »Hájíčkovci«. Nyní pracují jen Daniel Kadlečík a Slépka.

Důležitým činem bylo založení státní dílny keramické bývalým maďarským ministerstvem obchodu r. 1882. Povolán byl Josef Míčka, dobrý džbánkář i malíř z Vyškova na Moravě. V jihozápadní části městských hradeb postaveny dílny i pec. Vše podle plánu Míčkova. V dílně též zřízena škola pro učně a kreslení vyučoval prof. R. Emresz, z modranského učitelského ústavu, fiemeslné práce, zvláště točení za kruhem, vyučoval Micka. Dílně i škole se valně nevedlo, finanční i morální výsledek byl malý. Stát ji odevzdal městu Modre r. 1885. Ani město z dílny zisku nemělo a k tomu dříví na pálení v peci v dílnách zdarma ze svých hor dávati muselo. Správa města pronajala r. 1888 dílny i se zařízením: Míčkovi. Micka ovšem řemeslu a celé věci rozuměl a přirozeně jinak pracoval, než v cizích službách. Měl mladé vyučence, dobré tovaryše. Teď se nenajde ani jeden, všichni vymřeli a mnozí se řádně ještě nevyučili. V letech osmdesátých 19. století ještě se pracovalo v Dechticíeh, Dobré Vodě, Časté i Bolerázi a Stupave.

V dílnách u Míčky vesele se ve dne robilo, kruhy šuměly, a po íiiocíoh se »fairontovalo od kusa«. Tovaryši přicházeli z Moravy i Dolních Rakous. Ve »vrštatech« žertovali. Tovaryš Martin Stacho nalil do surového1, suchého džbánku vodu a postavil na okraj police přímo nad hlavu učňovu, jenž se učil točiti za kruhem. % dna džbánku čouhala ven z police a % byly na polici. Za chvilku suchý džbánek se rozmočil, rozmokłe stěny i se zbytkem vody spadly učni na hlavu. Smíchu plná dílna. Tovaryš Ferko popadl »okřtěného« učně, zamotal do mechovice (rozpáraného) pytle na šlapání hlíny) a koulel po dílně, až příchozí »pan verkfírer« (dílovedoucí) tičinil konec.

Míčka vedl dílnu až do smrti 1908. Výrobky jeho jsou dokonalé, pevné. Bílý základní email i barvy emailové pěkné, husté. Míčka maloval většinou »růžičkovým ornamentem«. Vyráběl zboží »šmelcové« (emailové), bílým emailem, z. písku, cínu, olova a soli po domácku vyráběným. ,

Zboží emailové bylo dvojí: užitkové jenom bílé aneb na bílém podkladě zeleným emailem potečené, čili »flámované«: mísy, umyvadla, talíře, džbány na vodu, vandle na míšení chleba a kvítníky. Okrasné zboží malované, po slovensky »dekorácia«,