byly »džbány sedliacke«, »sovy« čili bedněné džbánky, čepáky, poháry, ha banské vázy i džbány, mísy, talíře, podnosy, slánky, kropenky, čutory, košíčky, kalamáře atd. Užíval barvy žluté, modré, červené, zelené, fialové i černé. Míčka dobře maloval a na některých, jeho výrobcích jsou prvky z vyškovské nejmladší modré periody džbánkárské.

Výrobky značil dvojitým MM, což značí Micka.Modra, nebo jenom Modor. Macková po smrti mužově vedla dílnu s tovaryši až do jara 1911. Ten čas práce v dílnách ustala. V létě 1911 se sešla slovenská inteligence v Modre v čele s arch. Dušanem Jur-koviěem a biskupem Sam. Zoehem. za "účelem zachování a dal-šího' provozování lidového průmyslu džbánkářského. Utvořili akciovou společnost a v dílně se počalo pracovati. Za dílovedoucí-ho povolán, K. Žák mladší, dobrý Míčkův vyučenec,

Značka na nádobí Jos. Míčky.

jenž pracoval už »,pre seba« v Soukenické udici. Podnik měl.název »Karol Žák a spol.«, poizdíěji »Dielňa na hlinený riad, účasti-nárs'ka spoloěnost v Modre«. Tehdejší robotníci: kruibaři Josef Konečný z Dechttic, Odler Michal e baibánskéibjo rodu Odlerů, Stefani a Josef Fiala, K. Žák jako dílovedoueí též točil a maloval. Michal Kalfús kladl do peci, pálil a pomlôoné práce, K. Blažko mlel glejt a barvy, M. Vašurková pomocné práce. Po starodávnu maloval t Jam Ludvík z Deohtic. Práce v dílně slibme pokračovala.

V létě 1912 povolána ak. malířka Vořechova-Vejvodová a absolvent keram. školy bechyňské V. Novotný. Vyráběli »běžný riad«, nádobí glejděné, hlinkami malované, »bdelý, riad« s 'bílým emailem polety a zeleně »flámovaný« podle tradice Míčkovy. Pak malované výrobky na ozdobu. Ludvík maloval růžičky, hřebíčky, kopretiny, tulipány, zajíce, ptáky, sovy, kukučky, hrady, kaštiele, domky, stromy i figury. Novotný zavedl moderní malování pod glasuru na moderní tvary nádob. Je příznačné, že tyto věci měly odbyt ve Vídni, v Budapešti, v Německu a starodávné tvary i s malůvkou šly do Čech a na Moravu. V r. 1913 povoláni za malíře H. Landsfeld z Malenovic (okres Napajedla, Morava) a Dan. Hájek za džbánkáře z Modry. To byl první »umělecký« dorost.

Klidný vývoj dílny zarazila vojna 1914. Později přece jen se pracovalo aspoň po půldnech po celou vojnu. Přišel 28. říjen a v modranské dílně vše zase oživlo. Zájem obecenstva, zvláště z Čech a Moravy, o slovenské lidové umění vzrůstal.