Na městečku je hlučněji než o zasvěcený svátek. Co se stáří nahubovali, že děti jdou do školy! »A tohletonc prý není po právu, aby děti v tak slavný den mtusily do školy!« A ony také ve škole ten den jsou beztoho málo platný.

Již od rána každá žilka v nich hraje, když muzikanti spustí a za-nimi tropí své kousky »maškarádi«. 'Paňáci a »žid« v červeném hávu chyběti nesmí. Vedle něhoi si vykračuje »poklasný« a »dráb«. Táhnou městečkem a zahajují kulovanici. Každý si musí hoditi a největší je sláva toho, kdo zasáhne dlouhý přidělaný nos. Ovšem paňáci za to plácačkami každého vyplatí. Ale hrudy sypou se na maškarády se všech stran. A smích a Muk a veselost ozývá se odevšad.

Po průvodu chodí maškarádi dům od domů od hospodáře vybírat »desátky«. Venku do- sebe dávají se stáří, mladí, děti, vše v jednom chumlu. Nejživěji jest odpoledne, kdy ženské mají poklizeno a mohou se pustiti do boja Na rohu u Sýkorů shromáždí se zástup, zásoby střelby v zástěrkách, a běda, kdo' jde kolem, na poštu.

Vyhrnuly se děti ze školy a veselost dosahuje vrcholu. Všude živo, smích, a zajímavé obrázky se mění. Tamto děvčata dostala mezi sebe dědečka, stříbrem již prokvétajícího. Podívejte se, jak se děda rozehřál! Již je jedna na zemi a dědeček ji omývá čerstvým snížkem, že na celý rok bude »zdráva«. Tam tři děvčata brání se zmužile zástupu jcinákii, kteří laviny sněhu na ně házejí. Do toho se připletli šašci z maškár a poklasný chlapcům »ježkem« zle tváře hladí. Tamto utíká pan učitel, marně! Již je zaskočen. Neušetří i jiných úřadů ä hodnostářů? Však to zkusil baculatý doktor. Jednou jel tudy v masopustní úterý notář z okresního1 měsita a musil podstoupiti křížovou cestu, jak je ulice dlouhá a široká. V ten den neznají bodří obyvatelé rozdílu, pán nepán, hlava nehlava.

Nejhůře, když je málo sněhu. Ale tu je snadná pomoc, Hrbolka, starý forman, musí zapřáhnouti ryzku a přivésti sníh na městečko. U kovárny nebo »u lednice« je jistě; tam se, návěje drží až do' sv. Marka.

Děti se utěšují zároveň se starými. V Malé Lhotě stařeček hrá dětem na „brumlu", vida, že se to dítkám líbí, poslouchá rady stařenčiny: »Enem Janku, enem zhusta, dy je konec masopusta«, a hraje, co nejrychleji dovede.

V masopustě bývá hojně »veselí« (na Těšínsku »svadeb«),