jež bez dětí se neobejdou. Hned po slubě čekají u kostela v okolí Opavy a doprošují se peněžných dárků. Některým ještě toho není dosti, předběhnou .kaleáy (vozy), roztáhnou »špagáty« a zatahují veselníky. Při svadobní hostině zase je pozorovati, jak »lozí« po podlaze a sbírají bumbíky, jimiž družky a družbové po sobě háž

Svadebčané některého synka navádějí, by nevěstě zul s nohy »streik«, který se pak prodává od rozjarených veselníků jako »kůň«.

Rozveseleným hostům svadebním radosť působí, když mohou některému hochovi dáti horké krupice na raku; ten, nemoha horka snésti, s pláčem pokládá ji z ruky na ruku.

Ještě před padesáti lety chodili u nás (ve Vizovicích na Moravě), řezničtí tovaryši na konec masopustu (v končiny) v bílých, vyšívaných zástěrách, se psem v telecí kůži, do lepších stavení .a nejstarší z nich říkal:

»Snáď nám za zlé nebudete míti, že sme se opovážili do vašeho příbytku stúpiti. Ne z vůle naší, než z vůle pánů mistrů a pánů cechmistrů. Funty se nám potratily, vážky se nám polámaly, sekyry se pošěípaly. Nám toto telátko páni mistři při-vrhli, že sme ho draze zaplatili. My vás prosíme, abyste nám byli nápomocni, my se budem chtět odměnit a za funt pět ver-duňků odvážit.«

Co tito »vytlkačé« při své obchůzce na penězích dostali, večer při muzice propili.

Zvyk tento neúplně popsal v Čas. Ol. Mus. r. 1895, str. 60., Ed. Peck v práci jinak velmi záslužné »Lid na Vizovsku«. Ježto v práci této zvyk připojen jest k obyčejům hodovým (posvícen-ským), připomínám zároveň, že »chození s telatem« podle hodnověrných zpráv dělo se vždy a jen v .končiny.

Januar. Keď červene nebo v novoroční dzeň, priňeše isce samu slotu ľem. Krátke fašengi, dluha zima. Ked január mokri biva, isce vina ňedoliva. Ked tráva rostňe vi žime, v lece ci za-