Předchozí 0196 Následující
str. 193

z »cingrleniec« (prúžok umele »ostavený z lesklých sikových drôtikov, lístkov, pliaškov a perličiek). Věnečky sú vedľa stuhy na vrkočoch (»na ocasoch«) kolmo okolo hlavy upravené, najprv rozonarínový zo dvoch »ohánok« (ratolístkov), ktoré sú na čele skrižované a sviazané; potom krámsky, a na samom předku je venček z cingrleniec. V tyle sviazané sú vence dvoma stuhami, ktoré na stranách upravené sú na malé mašličky a štyri konce visia dolu po chrbáte až po pás. Družice mávajú len jeden venček z rozmajrina. — V Jaseňovej v Orave keď družina svadobná začína sa poberať k sobášu, prvý družba vykrúti v tanci mla-duchu pritom spievajúc: Odstúp sa, družina, celá na stranu, čo si ja prevediem vo venci pannu!

Jarmila Skřivánková-Šimerková:

„Plzeňská svatba" v přírodním divadle u Všenor 5. června 1870.

S vyobrazením Selské svatby z Plzeňska od V. Kroupy r. 1847.

»Přírodní divadlo r. 1870«? Nedůvěřivě pokrčí hlavou čtoucí, znalec nynějších přírodních divadel, že by již r. 1870 sehráli v okolí Prahy v přírodě Baymamovy »Selské námluvy« a v původních plzeňských krojích že by členové »Umělecké Besedy« z Prahy, vedením vždy svěžího Josefa S. Vilímka, znázornili selskou svatbu z Plzeňska, s opravdovým dudákem, a provázeli pak nevěstu a ženicha do nového domova, z© Všenor do Ěídké, za účastenství přes 1000 lidí z, Prahy a okolí. Čte se to a poslouchá se to dnes jako neuvěřitelná pohádka! Ptohádka tím milejší, že byla již zapomenuta, když v pamětech »Umělecké Besedy« ani potuchy není o tomto výletu, jenž v letech sedmdesátých minulého* věku měl vedle národopisné důležitosti vynikající význam, po stránce národnostní, vlastenecké. Budu Vám tedy tuto pohádku podle skutečnosti, hezky po pořádku vyprávěti. Ve Vzpomínkách na paměť třicetileté činnosti Umělecké Besedy, 1863—1893, v Praze 1893; v knize: Padesát let Umělecké Besedy 1863—1913. Uspořádal Dr. Hanuš Jelínek, Umělecká Beseda svým členům na rok 1913, V Praze 1913 — marně jsem hledala aspoň zmínečky O' tomto přírodním divadle »Umělecké Besedy« u Všenor r. 1870.

Venkovský lid v okolí Plzně záhy upoutal již v1 první polovici věku 19. svojí typovou rázovitostí, krojovou malebností a starodávnými zvyky, písněmi, tanci, obyčeji i mluvou pozornost probuzených kruhů vlasteneckých. Zejména všímali si, studo-


Předchozí   Následující