tila. Když r. 1819 podle cis. nařízení měla býti stříbrná monstrance státu odvedena, žíželické občanstvo si památnou včelí monstranci u výkupní komise v Hradci Král. za 247 zl. 48 kr. stříbra vyplatilo'.

Poznámka redakce: Pověst o tom, jak uctily včely sv. hostii, kterou pověrečný hospodář vložil do úlu pro kouzla, zapsána ve všech literaturách evropských. Pro> středověk znám řadu dokladů. Mám také seznam jednotlivých variantů, hlavně z; pohádkových materiálů slovanských. Záznam z nynějšího lidového podání v Žiželicích je zajímavý proto, že již v památkách staročeských děje se zmínka o podobné události. Poněvadž je to rozprávka dosti pozoruhodná, otiskuji ji tuto* pro budoucí paměť z knihy, kde by jí snad nikdo nehledal, totiž ze spisu Šimona Lomnického z, Budce, Výklad na Otčenáš, v Praze 1605, str. 256 až 258: »Nějaká žena měla mnoho včel a když se jí nedařily, ale zhusta mřely, radila se o to, co jim má dělati. I pověděl jí někdo, dyby Božího drahého těla dostala a mezi ně vložila, že by jí nemřely, ale dobře se dařily. Kterážto nemeškala, šla k přijímání do1 kostela a přijavši od kněze Tělo! Boží, zachovala je a do šátku vyplivla a do' jednoho oulu položila. Předivná Boží moc! Ti Červinkové Stvořitele svého poznali a z plástů svých sladkých hosti svému nejsladšímu kapličku předivným dílem vystavěli a v ní oltář z též materie vyzdvihli, nejsvětější to Tělo jako» do monstrancí postavili. A Pán požehnal dílu jejich. Potom když toho přišel čas, aby se včeličky vopravovaly, ta jistá žena ten oul vodhradila a tu jmenovanou modlitebnici uzřevši, toho se velmi ulekla, zděsila a hned k faráři běžela a jemu se ze svého účinku vyznala a co viděla, pověděla. Tedy kněz vzav s sebou své vosadní, k tomu ouli s procesím šli a včeličky obletujíc a k chvále Stvořitele sivého bťučejíe, odletěly. A lidé se divíce té kapličce, pilířům, stěnám, voknům, střeše, zvonci, dveřím i oltáři, Tělo Páně s velikou chválou i slávou i s tím tak se vším jejich mistrovským dílem do kostela donesli.«

Z variantů upozorňuji zejména na ruskou zkazku, kterouž pro nápadnou shodu se záznamem staročeským uveřejnil jsem doslova v Českém Lidu V, 482,483 (zkazku, zapsanou od Sadovni-kova v Samařském kraji).

Z Pardubicka zapsal tutéž pověst Frant. Rosůlek, Pověry o včelách, Český Lid X. 480: »Sedmdesátiletý rolník a včelař M. z Rosic vypravoval mi, jak jedna žena přijmuvší v kostele sv. hostii, tuto z úst vyňala a v šátku opatrně domů přinesla. Tu pak dala včelám do úlu. Ty hned se kolem shlukly, hostu odvlekly na místo povýšené a kolem ní sdělaly z vosku uměle