praží a uvnitř komory, srubu, sednice, sedmičky a přístěnku. Zjevil-li se třikrát za sebou, zemřel v nejbližších dnech sedlák; když dvakrát, zemřela selka; když jednou zemřel některý člen rodiny. Blýskl-li se pouze někde rychle, jenom hor oko zahlédlo, přišla do stavení nemoc.

V Kučeři viděli ho u Třísku po tři letní odpůldne stočeného na střeše stodoly, a do týdne sedláka zabil kůň. V Ickovicíeh u Sáňků zahlédli ho kmitnouti se na zahradě a večer, když selka pouštěla na noc husy do zahrady, sklouzla a noha byla v půli.

V Líšnicí snášeli kravám, co se dalo, pásli je na jeteli, ale krávy méně a méně dojily. Někdo jim prý učaroval. Přinesli koření, chlív vykouřili, pod prah dali svatojánský kořen, aby čarující do chléva nemohla, ale krávy ne a ne, nespustily. Až teprve děvečka zahlédla, jak had stočen kol vemena krávy, ssál mléko, až »tloustl jakoi bačkorka. Chytla děvečka vidle, had proti ní, ona úprkem ven, zakopla o prah a vidle projely jí prsa. Viz vyobrazení Český Lid XIV.

V Bojenicích děvčátku dávala matka na misku mléko. Než matka se otočila na dvoře, po mléku nikde ani kapky. Dítě hladem plakalo a chtělo znova. Až jednou, sotva matka nalila mléka a posadila dítě k misce na zem, zahlédla hada, jak děvčátku pije 7i mísy. Praštila hada lžicí přes hlavu. Bylo po něm. Děvčátko však ulehlo1, chřadlo a postonávalo, až za krátko zemřelo.

V Přeborově měli pod okny jabloň. Rok jako rok jabłek na ní plno a jakých krásných. Jednou na jaře kvetla málo "a jablka byl by na ní spočetl. Druhý rok zase a třetí rok rovněž. Okopali ji, pohnojili, ale nic na plat. Chtěli ji proto poraziti. Když však zasekli v ni sekyrou první ránu, zasyčelo cos a zpod, kůry zle se vztýčil had. Byl veliký a hrozivého pohledu. Utekli a dávali pozor. Had jedno jablko odnášel za druhým do skrýše. Rodila prý proto jabloň jenom tolik, co had sám spotřeboval. A za několik dní hada nespatřili. V noci na to statek lehl popeleni a jabloň s ním.

V Rukávci u nadlesního Bartáka najednou studna neměla vody. Pumpovali, okovem, tahali, vše marně. Vody bylo jenom na dně. Vlezli tam, že ji prohloubí. Sotva však kopli, přerazili na jejím pramenu stočeného1 hada, voda se pcrudce vyvalila a dva lidské životy zahynuly.

Stalo se často, že v hnízdě slepic našla hospodyně malinké vejce jako holubí. Takové hadí vejce přinášelo do .stavení jenom neštěstí a snísti vejce to, kdo ví, co vše by se bylo stalo! Vynášeli je proto daleko za stavení, házeli do rybníků a do potoku» do jam a strží. Jaký byl obsah, nikdo nevěděl; že však neby obyčejný, věděl každý jistě. Jedni říkali to, druzí ono, ale kdo