niekoho, je citoslovce zvukomalebné1, napodobující zvuk při nárazu ostrým, bodavým předmětem, jakož se právě děje při dětských hrách, na př. jihoslovanských, polských, československých (piknouti, pikati, pikati), při jarních hrách velikonočních s. vajíčky, se špačkem. Svoje vývody opírá prof. Janko doklady z veškeré oblasti jazykozpytného' badání, z germánštiny, nizozemštiny, skandinavštiny, rumunských řečí, keltštiny.

Ladislav Lábek, O vzniku a vývoji lidových výšivek v širším Plzeňsku (VI. Ročenka, Národopisného musea Plzeňska za rek 1924), v Plzni, 1925, m. 4°, str. 26. Vložka Přehled výstavy lidových výšivek z Plzeňska, pořádané Národopisným museem Plzeňska v červenci 1925. (Předvádí soubor materiálu, dosud nevystaveného, povětšině neznámého, který jest systematicky a vývojově uspořádán). Závěr: Lidové umění vyšívačské v širším Plzeňsku sahá ' svým původem nejméně do 17. století. Až do konce století 18. vyšívány určitě jen vínky, čepce, případně kožíšky a pracováno pro účely církevní. Okolnost, že se nám ze starších světských výšivek nic nezachovalo, nemůže býti důkazem, že takové neexistovaly, opak dokazuje zpráva pamětní knihy chrástecké o víncích oblasti plzeňské, z nichž také neznáme ani jediný exemplář, vedle toho zachovaly se sotva čtyři tak zvané pentle z Płaska, ač byly nošeny až do roku 1820. Obrázky (doklady): Přikrývka na kalich z Kostelce z, roku 1706, ve sbírkách Národopisného musea Plzeňska, foto L. Lábek; přikrývka ina kalich ze Sulislavě, druhá polovice 18. století, ve sbírkách Uměl. p>rům. musea v Plzni, foto J. Hanuš. Dojímá Lábkův přehled, jak Skromne a obětavě hospodaří s rozpočtem Národopisného musea, jehož je duší, nadšeným ředitelem a zasloužilým tvůrcem. Museum toto zaslouží si podpor vydatnějších a štědřejších, nežli 100 Kč (Spořitelna města Plzně), 300 (Občanská záložna), 300 Kč (Okresní správní komise). Jak nízké jsou to číslice proti významu a důležitosti Národopisného' musea a pjroti horlivosti neúnavného L. Lábka, jehož zásluhy jsou nedoceněny. Jul. Heidenreißh, Rejův »Vervas a Lupus«, otisk z čas. Mat. Mor. v Brně, 1925, 8°, str. 384 až 400. Otiskl jsem ve Květech XX., 1898, I. 529 až 536, 560 až 566 článek »Skladby Poláků Reje z Naglovie a Bart. Paprookého o ženitbě a panně v staročeských překladech«, znova v knížce »Panna, ženitba, žena ve staročeské úpravě polských skladeb Reje z, Naglovic«, I., v Praze (Pestrá knihovna). Proti mému dohadu dokazuje, ze přeložil Re-jovu skladbu Bart. PapToeký, nikoli Tobiáš Mouřenín Lito-myšlský. Srv. AI. Briickner v Przeglądu Wspólczesném, rok IV., tom XV., Kraków, říjen-prosinec, 1925, str. 142 a d. v článků »Spory o autorów«. Přijímaje nálezy Piekarského (»Fragmenty