Proč a jak strašívalo ve starých budovách.

Není hradu, tvrze, staré budovy, o níž by tradice nezachovala strachlivých příběhů o strašidlech. Za mých mladých let mnozí staří 'pamětníci s patrnou hrůzou vyprávěli hrůzné události, jež sami zažili: ba i kiněží, vždy přece co nejméně pověrčiví, s 'Opravdovou vážností sdětovaJi ve stáří mladším, na které faře kde a co je vystrašilo. Dnes máme ,pro podohné události jenom útrpný úsměv a prohlašujeme všecko za báchorky a vidiny ustrašené obrazotvornosti, za výmysly babiček na děti a j. v. Neprávem. Strašidla v noci ve starých zdíoh lidi děsívala, byla; leč ne zjevy nadpřirozené, nýbrž úkazy .docela všední, obyčejné, jimž noc a fantasie dodávala nátěr neobyčejných úkazův.

Pokusím se vysvětliti. Ve starých matrikách (do těch staří písaři zapisovali také události současné a prakítioká lékařství) jsem našel na mnohých místech návody ku trávení myší, návody novější i prastaré. Ze starých připomínám: Vezmi něco hořkých mandlí, na drobno rozřež a nasyp na zeď pod ostřeší na místa suchá. Když uznamenáš, že trošky zmizely, opětuj. Tak se myší zbavíš, zejména z jara. Zkušená věc jest... Na faře v Mi-ličíně (na Táborskú) také strašilo a měšťani věděli o strašidlu, jež se jevilo pláčem dětským, takové doklady, že citlivým duším hrůzou vlasy rostly. V Nadějkově, v Šebířově na farách strašilo. Že i v hradu Hradci, rozumí se samo sebou. Kdož by z Čechu neznal pověst o Bílé paní hradecké? A přece Dr. J. Salaba dokázal, že domnělá »bílá paní« Perchta z Rožmberka za živa nikdy na tomto zámku ani návštěvou nebyla! Kněží se nebáli a klidně při strašidlech spali: roivněž zámečtí na Hradci. A přece kolem nich strašidla rejdila. Zvykne se všemu.

Našel jsem vysvětlení. Nyní nás strašidla neděsí (aspoň méně), poněvadž staré budovy buď zmizely, nebo je důkladně obnovili: obyčejně se- v nich nebydlí. A v tom nacházím rozřešení.

Když staré dřevěné bradový koncem 15. stol. vesměs ustupovaly kamenným, místo dřevěných stěn tvrzí stavěli zdi kamenné, šlo o to, aby zdi byly silné, nebo na nich spočíval oby-. ěejně hořejší trakt pro majitele. Zedníci tudíž stavěli zdi obyčejně dvě vedle sebe a volný prostor vysypali hlínou, mrtvou zemí, někde s příměsí vápna. Násyp tento lety se slehl a do volného prostoru se nastěhovaly myši, které v takové budově našly dost potravin. Celá století žil v takových, j;ina,k neprístupných skulinách, v blahobytu myší rod, pokolení za pokolením, za hlučného dne neslyšitelně, ale za tiché noci někdy až příliš