nočky, plodící jarní přírody slavené, také se o té islavnosti lidé koupají.«

Proti tomu brojí F. Mikovec, redaktor Lumíra I. 1854, příloha č. 13, 18. dubna, str. 541: Třetí a nejveselejší z našich velko-noěníoh slavností národních, Fidlovačka v Nuslích, byla ještě četněji navštívena než ob© předešlé. Překrásné počasí ji příznivě podporovalo. Kdežto tak zvaná elita na Slovanské pouti (Emauzy) téměř žádného podílu nebere a při »Slamníku« od hlučného plesu lidu, kterýž ve vesnici Bubenči se veselí, více méně se

Ant. Gareis: Slamník, slavnost krejčovská, v Bubenči.

straní a v Stromovce isoluje, jest Fidlovačka sitředištěm všech stavů bez rozdílu, kteří se v pestrá směsici pohybují pospolu svorně a vesele: má-li jaký stav při Fidlovačce nějakou přednost, jest to jedině vzácné řemeslo obuvnické, jehožto tovaryšové si připisují slávu, že byli původcové těchto výročních radovánek.

O Fidlovačce nezachovalo se žádných písemných zpráv, podle tradice však jest nejmladší z dotčených slavností, neboť oni, kteří beze podstatných podkladů slavnost Slamníka a Fidlovačky z dob pohanských odvozují, zasluhují v té případnosti zrovna tolik víry, jako když tvrdí, že pochází jméno »Příbram« od Pa-rabramiy, »Vyšehrad« od Višnu a česká kněžna Milada, dcera Boleslava že jest pouhá substituce pohanské Lady!

Pověst o povstání Fidlovačky jest následující: Jeden z panovníků českých (někteří tvrdí že císař Josef II.) daroval Sta-