roměstskému pořádku ševcovskému pěkný stromek, na kterémž zavěšeny byly nářadí a výrobky řemesla ševcovského. Na památku toho obdaření slavila se prý od cechu výroční slavnost na veľkonoční středu ve vesnici Nuslích, při které u veřejném průvodu tami nesen byl onen císařský dar, okolo něhož pak chasa tance prováděla. Jednou prý se tovaryšové (asi ke konci minulého století) zbouřili proti mistrům, zanechali práce a s dotyčným stromem vytáhli jako s praporem do Nuslí, kde tři dni a tři noci pili. Když jim» peníze došly, prodávali kus po kuse onen stříbrný šperk cechovní a všechno propili, tak že při smíření s mistry a navrácení starého pořádku na stromě nezbylo než stříbrná Fidlovačka. Od té události, o které mimo ústní pověsti žádná akta se nezachovala, obdržela prý ona výroční slavnost jméno: »Fidlovačka.«

Zaradoval jsem se, když jsem zjistil, že také slavný náš umělec Jos. Mánes neváhal znázorniti svým rázovitým způsobem, jak slavili Pražané Fidlovačku v letech padesátých minulého století. Bodle podpisu na pravo v rohu dole (Hallberger) možná souditi, že xylografický ústav Hallbergerův v Lipsku pořídil dřevoryt podle kresby Mánesovy pro českou objednávku, nebo táž firma ve svých obrázkových časopisech (Ueber Land und Meer, Illustrierte Welt) uveřejnila tuto Mánesovu kresbu. Nemohl jsem se dopátrati pravdy. »Praha«, Ilustrovaný československý časopis pro zábavu a poučení, III. v Praze 1869, č. 7, str. 101, obrázek a na str. 112 doprovod: »Který Pražan by neznal Fidlovačku! A který z našich čtenářův nečetl o ni! Jeť tato třetí jarní slavnost Pražanů tak zhusta ve feuilletonech a časopiseckých noticích popisována, že ani neuznáváme za dobré o ní zde šíře promluviti. Obraz náš pochází ze slavných prací našeho mistra Josefa Mánesa.«

V pozadí na levo rýsují se báně Karlova a věžičky nad Nuselským údolím, kdež Mánes znázornil pestré výjevy o Fidlovačce: komedianty, provazolezce, divadélko panáčkové (prsty principálovy), viřtláře, opičkáře, losování o veliké rohlíky, civi-listy módně oblečené s družkami vyparáděnými, vojáky i návštěvníky v slovanských kloboucích a čamaře. Pokud rytec Hallberger nezjinačil při práci jasnou a rázovitou kresbu Mánesovu, jsou znázorněny typické tváře a kroje i charakteristika osob, mužů i žen, tu nakreslených.

Přidávám rýmovaný kostrbatý a triviální popis od ílašine-táře Fr. Haise, známého skadatele písní poutníchi a jarmareč-ních (srv. Zíbrt, Pivo v písních lidových a znárodnělých, 1909, str. 124—125): Fidlovačka. Nákladem vlastním. Zpívá se jako: »Měj se dobře, stará košatino, měj se dobře', stará nůše«, atd. Fidlovačka to je vám gustíčko, Fidlovačka národní den! Všechno