se raduje a z Prahy cestuje až do Nuslí na louku ven! Ševcův svátek, chlouba botaniků, i legrace všech Pražanů! Vónové, Pepíci, morčata, králíci a všude houf miarcipánů! Kolotoče o závod ku předu: zrovna jako v politice! »Po pěti! Po pěti! Kdo ji chceš viděti!« řve před boudou repetice! S mošnou chudák a boháč s portmonkou pod paňácou na .provaze. Všeliké zábavy a Botič voňavý, inu, všem je přitom blaze! »Mářo, bubnuj!« volá pan principál a Mařena .v buben tříská; podle ní kašpárek, že nedostal párek, do mol i dur pěkně vříská! Houf brunčálů i pěkných slavíčků do rukou i též do huby! Je vám to pištění, bručení, hučení, jak když začnou naše kluby! Vycpaný švec nastrčen na týči, cení zuby na tu chásku. Hypodrom, zvěřinec a s Káčou Vavřinec s moritátera na obrázku! U dvou sklípků a ihned naproti, v zámecké (zahradě) a všude jinde pivo se čepuje, tančí a hoduje i též ztápí jazyk v bryndě! Okurkářka, viřtlář a preclíkář proplétají se tímto světem; jeť tu i tancmistr a snad i ministr i náš Jindra s flašinetem!

Slavnost krejčovskou Slamník v Bubenči znázornil Ant. Ga-reis: »Strožok« v Bubenči, navrhl a kreslil Ant. Gareis, ve Světozoru 1876, str. 250. Popisu není potřeba. Kroje naznačují, že jde o slavnost v letech sedmdesátých minulého století. Gareis pokusil se 'charakterisovati příslušníka cechu krejčovského, s vystrojenou podle mody paničkou, a s obrovským rohlíkem (srv. i na Mánesově starším obrázku) v ruce.

Květná neděle. Pasák den předtím musí se postarati o lískové pruty. Hospodář »kočičky« sám obyčejně připraví. Mimo lísku nařeže si pasák proutky z »roupy« a tolik prutů »křemeho-vých« (střemehových), kolik polí jest oiseto pšenicí, tolik kousků jedlové »chůje« (chvoje), kolik jest všech pozemků, a konečně kvetoucí proutek lýkovce, jenž se dá do hrachu. — K tomu natrhá si suché dubové listí. Z toho všeho urobí hospodář »berana« (cfajvoště).

Velký pátek. Beran na květnou neděli posvěcený se rozebere a to před východem slunce, každý druh prutů a větviček přinesen jest zvláště do sednice, kde se dělají křížky. Dříve však musí každý polknouti nerozkousanou »kočioku a roupu«, aby se ničím neotrávil, aby nedostal žloutenky, a aby nebyl bázlivý. Udělané křížky se potom roznesou ,po polích a sice tak, že každý druh obilí dostane svůj křížek. (Křemže u Krumlova.)