str. 287

I oznámil, že někdy jsouce na pastvě u Volešníku a tu s jinými pacholaty a pastevci že jsou rozmlouvali, že by jejich soused nebožtík Blažek v Strunkovicích mnoho holubů měl, jak slýchávali, proto, že v báni choval velebnou svátost. Ale aby toho jistý grunt věděl, že neví, A tak na něm uznáváme, že semotain řeči plete, neb velmi při rozumu, není. Od mladosti po hadač-kách a babách chodil, jednoho času mnoho koutii skopał, hledaje peněz ...«    V. Hadač.
Větrný mlýn ve Velké Střelné na Moravě vyhořel. Mlynář chtěl se chrániti proti zimě kamny, z nichž vznikl neopatrností oheň a sežehl větrák dřevěný až do základu. Malebný větrák byl ozdobou a chloubou celé krajiny. Úřady proto stihají mlynáře, že zavinil požár této památky.     J. Skřivánková-Šimerková.
Přesleny v Podkarpatské Rusi ustoupily českými přeslicím, Jak slovem i obrazem poučuje Zíbrt v Dějinách kroje a v knížce »Toč se> a vrč, kolovrátku^« mezi lidem československým a slovanským vůbec udržuje se kulturní přežitek nejstaršílio způsobu předení přeslenem. Vykopávky starožitnické poučují* že úprava a výzdoba přeslenu s vřetenem, jen málo1 z doib předhistoTickýeh se změnila proti dnešním lidovým přeslenům. Předení přeslenem je práce zdlouhavá, páravá. Zemědělští úředníci v Podkarpatské Kusi radili, aby ženy nahradily přesleny kolovraty, přeslicemi. Lid se vzpíral novotě dlouho-. Dnes- se přástevnice přesvědčily o výhodě přeslic a po osadách vesele vrčí skoro v každé chatě přeslice české. Ba mnozí muži se pokusili vyrobiti svoje přeslice podle vzorů českých, dosti zdařile a schopné stejné výkonnosti jako české kolovrátky.    J. Skřivánková-Šimerková.
Pomlázka na Kolínsku. Mám pomlázku pletenou, na vo-káaku nesu, jak byl Ježíš bičován, až se celá třesu. Ty proutky jsem zbírala, u Piláta v síni, když byl Ježíš bičován, to pro* naše viny. (Dobešovice.)    Lad. Nágl.

Otázky a odpovědi.

Kamen »pata« u domovních dveří. Když r. 1893 v lednu vyhořel městys Nadějkov na Táborskú, šeptali si staří mezi jiným o příčině požáru, že při přestavbě domku, v němž oheň vyrazil, předešlý majitel měl rozbíti do staviva nějaký památný kámen, »co má v každém domu být«. Tím-, že domového strážníčka zle popudil, až se odstěhoval jinam a než se odstěhoval, že chytlo. Víee ze zmatené pověsti starci nevěděli. O příčině vymření rodu Vítkoviců na Hradci mi vypravoval starý hajný v Jemčině, jenž byl z nedaleké vesnice a jako člověk bystré paměti mohl