zprvu vyššího, pak nižšího řádu, avšak s nepřetržitým vývojem až do nejnovější doby.

Venkov, který pak i nadále udržoval český domácí kroj a s ním i přejaté výšivky, neměl tolik umělecké tvůrčí schopnosti, aby jim poskytl rozsáhlejšího vývoje. On spíše uchoval přijaté gotické a renaissanční motivy, které postupně pozibývají svého původního, přísně slohového rázu, vlivem svých vyšívaček i nepřímým již zasahováním mocných vlivů, hlavně doby barokní.

Zlidovění tohoto vyššího umění nebylo však na úkor působivosti a kráse díla. Naopak, pod touto cizí slupkou skrývá se původní silná tvůrčí schopnost, neuvědomělá a neškolená, ale neobyčejně působivá,. Lid zpracoval vše svým prostým nitrem a názorem i tak, že jeho výtvory působí prostotou a přísností. Podobně dokazuje' Renata Tyršova ve svých studiích v C. Lidu i samostatně vydaných o výšivkách a o kroji lidovém.

Ornament na českých výšivkách jest obyčejně vyjádřen větévkou s třemi výhonky, ukončenými kvítkem. Začátek větévky pak vyrůstá z košíčku, ze srdéčka a někdy též z květníěka, Květy stále mohutněji, až v první polovici XIX. století vyplňují ponenáhlu všechna volná místa, výšivce určená... Motiv troj-klané větvičky vystupuje mimo výšivky i v jiných lidových pracích. V západních Čechách na malovaném nábytku a v stavitelství ve výplni dřevěných štítů a vrat.

Gotický motiv granátového jablka a renaissanční růžice na výšivkách zůstává až do> doby nejnovější. Zvláště růžice, ať pěti-Hstá, nebo honosně komponovaná, přejata byla snad téměř do všech slovanských výšivek, hlavně však českých. V západních Čechách pojí se k ní motiv srdéčka, který byl v XVI. století ve vyšším umění zjevem dosti vzácným. Jinak na plenách, zvláště bílých, je na výzdobu použito kvítků, jak polních, tak zahradních, podle záliby výší vačky; a nich tulipán na blánových kožíškách je zjevem nejstarobylejším ...

Závěr: Hlavní městoi samo, spolu i větší města krajinská, kde rovněž nebylo jinéhoi kroje než slovanský, leda ve vyšším stupni jeho vývoje, cizímu vlivu konečně podlehla. V druhé polovici XVII. století převládá zde již móda západní, která však venkov neovládla, protože nebyla v souhlasu s jeho hospodářským sitavem. Proto je v Čechách lidový kroj typem slovanského kroje, jak se jevil v XV. a XVI. staletí ve městech, kde dosáhl nejvyššího' stupně svého vývoje. Jen obléčka a úprava hlavy zůstala z, doby dřívější ...

Lid západočeský přejímal změny Prahou určované daleko pomaleji nežli střední Čechy. Proto se tu setkáváme s krojovými částmi jinde v Čechách již dávno odloženými, užívanými však