nahoru přes hlavu, přes pravé ucho, pod bradu a zase přes hlavu vzhůru, při čemž nejkrásnější rožní výšivka na rouše zůstala pod- bradou rozprostřena. Konce se pak připjaly špendlíky. Roucha tato zůstala na blatském kroji i po XVI. stol., když ji jinde odložili, ne však již všeobecně užívaná, nýbrž pouze obřadně' při čepeni nevěst. Proto také roucha se v poslední době pravidlem o svatbách půjčovala. Zavíjení hlavy u vdaných žen rouškou — šatkou oi šlojířem se může směle čítati k nejstarší známé úpravě hlavy vůbec. Je to podélný, úzký pruh jemné

Obr. V. Vínky. 1. Plassko. 2. Chotěšovsko. 3. Stříbrsko.

tkaniny průsvitavé, v řidších případech i tenkého plátna. V době románske pokládala se šatka lehce na témě hlavy, přidržována jsouc různými loubky neto spinadly, kterážto úprava se zachovala dodnes u krojů jihoslovanských. Šatky tyto byly rozšířeny po celé Evropě a zvláště mimo oblast slovanskou, zhotovovány bývaly z tak hebkého a vzdušného materiálu, že ani vlasů nezakrývaly. Proto jim také říkali »prohlídací«. Úprava tato byla tak sličná a tradiční, že téměř všichni malíři a rezbári pozdějších věků, až! na malé výjimky, zobrazovali Pannu Marii s podobnou šatkou na hlavě nebo s pláštěm stejně upraveným. Rouchy tyto v západních Cechách, do XVI. stol. »šlogíře« zvané, kterými si ženy hlavu zavíjely, zachovalý se u nás již v podobě pozměněné. V první polovině XIX. století se nosily ještě na Loketsku a celém bývalém širokém Chodsku přes čepce »koláče«, první pod jménem »plínka« nebo »plena«, skoro v původním svém tvaru, pod vlasy v uzel svazovaná. Je to pruh plátna,