taktéž režným plátnem (zač. XVI. stol.) Čepečky s cmškama podkládány »podkůvkoii« utvořenou z, rákosu a plátnem potaženou. Také k těmto se pevně přišívaly kalouny, aby na hlavě držely. Zdá se, že i na Plzeňsku se v XVIII stol. nosily ještě podobné čepce staršího typu, podle zmínky v knize Chrásteoké, že vdané ženy ještě kolem roku 1800 nosily »taková břemíěka na hlavu, která se takovou pintou okolo hlavy uvazovala, aby nespadla.« A dále výslovně připomíná: »Nyní se to ale změnilo; svo-bodná děvčata místo černých vínků nosí čepečky, jedna pěknější než

Obr. VII. Čepce měkké. 1. Chodsko (šatka přes čepec). 2. Slovensko (gemerská župa). 3. Chotěšovsko. 4. Břemíčko do čepce. 5. Chodsko.

druhá, tak velké, že jí to sotva* na hlavě drží, při tom jsou ale krajky široké a drahé, že by šest čepečků koupil za jedny krajky, pak vzadu při těch čepečkách mají veliké mašle z kamrtuchu bílého, rozličnými katrami vyšitého. Ženy, ty no-sejí čepce veliké, jako^ k sedlu podobné, dlouhými kalouny převázané a vzadit mašle z těch kalounů.« Tím je přesně datováno celkové rozšíření tvrdých čepečků na celém Plzeňsku, kde se dříve oba druhy, měkké i tvrdé, navzájem prostupovaly. Čepečky měkké (starší) se liší od tvrdých (novějších) takto: 1. Čepečky měkké jsou ze dvou částí a to: dlouhého rovného pruhu, který je po jedné straně vpředu: zřasen do malinkého dýnka; druhá dlouhá strana se tkalounkem pod vrkočem stahovala. Čepeček je šit z jednoduchého plátna, jen vpředu kousky jiného podložen, aby se netrhal. Pod tyto čepečky, aby udržovaly žádoucí tvar, vkládány v XV. stol. různotvárné podložky.