2. Čepečky tvrdé jsou také z delšího- rovného pruhu a dýnka. Po zvětšení dýnka se však pruh již do dýnka nevpravoval, nýbrž rovně přišil, a tím byl již čepci dán určitý tvar. Posazení jeho na hlavu proti dřívějšímu se dělo obráceně, totiž pruh zůstal vpředu a dýnko vzadu. Čepce tyto sei naškrobily syrovým škrobem, natáhly na dřevěnou palici a tak sušily. Proto byly tvrdé a nepotřebovaly již zmíněných podložek pro utužení tvarů. Jakýmsi rozhraním mezi tvary čepečků prvého i druhého typu »jsou snad čepečky ze Zálesí na Humpolecku. U těchto

Obr. VIII. Čepce tuhé.1. Staňkovsko (svatební). 2. Chodsko (dětská karkulka). 3. Plzeňsko (zlatý). 4. Plasko (bílý). 5. Hradišťsko (svatební vočepák).

ještě měkkých čepců zachovává se již střih čepců tvrdých, s tím však rozdílem, že dýnko jest větší a čtverhranné a jeho hořejší strana je zvrapovátta uprostřed předního pruhu. U těchto čepečků jest ještě podle staršího způsobu vyšívána jenom jejich zadní část.

Čepce zlaté a stříbrné. Čepce zlaté a stříbrné, s dýnkem, tvaru stejného jako eepce bílé, škrobené, jsou označovány u nás i v Německu jako čepce české a nabyly největší krásy a obliby ve stol. XVI. Jsou. šity % delšího pruhu drahé zlatohlavové látky a dozadu vsazeno dýnko, nahoře polokulaté a dole v. záhyby složené nebo trochu zúžené. Čepce tyto jsou tvrdé, uvnitř silně naškrobené. Jsou buď z brokátu nebo jiných eizíeh nákladných látek, nebo jsou vyšívány přes lepenkové šablonky zlatými nebo stříbrnými nitmi. Přeěasto jsou vnitřky vyšitých květů zdobeny různými kaménky, nejvíce granátky. Ovšem