rozeznávaly tím, že místo cípků měly okolo výšivky lemovku s přišitou krajkou, která byla paličkována a nebílené příze. Aby krajka nepozbyla své žluté barvy, nikdy se neprávala, nýbrž před praním ji ženy odpáraly a k čisté pleně zase našily. Podobně se činilo vždy i s krajkami u bílýoh čepců na Loketsku, kde se krajky i šafránily, když časem zbělely. Na Plzeňsku se naopak bílé čepe© silně modřily. Zvyk ten odpařování krajek, modření i šafránění i jiných krojových součástí je ještě dnes rozšířen skoro po celém Slovensku. V západních Cechách šátky z bílého plátna, jež se vázaly na hlavu přes čepec, sluly »ubrusy« nebo »pleny«. Název poslední je pravděpodobně převzat z dřívějších šatek, kterým se tak říkalo na Staňkovsku, kde se nejdéle zachovaly, na rozdíl od úzkých plínek. Toto pojmenováni snad vzniklo ze skutečné plínky, dlouhóhoi a úzkého pruhu bílého i plátna, kterým se až do stol. XVI. děťátka ovinovala. Šátek západočeský je vždy z bílého jemného^ plátna, čtvercový, v průměru asi 1 metr. Dokud se přes čepec vázala šatka, bráván šátek pouze »pro příhodu« do ruky, když se šlo »přes pole« do kostela. Svobodná děvčata mívala tyto šátky malé, nejvýše 80 cm do čtverce; vdané ženy nosily šátky větší, až 1 % ni veliké. Po cestě do kostela se do nich balily modlitební knížky, na zpáteční cestě pak všelicos, co se po službách Božích pro domácnost nakoupilo. V druhé polovici stol. XVIII., kdy ženy přestaly nositi na hlavách šatky a děvčata umělé čepeni, začaly si pravidelně hlavy pokrývati šátky vyšívanými, dříve pouze v ruce nošenými. Kázal tak starý mrav při zavití hlavy, při čemž čepce sloužily vždy jenom ke krytí vlasů, aby pod šatkou, rouškou nebo také šlojířem zvanou, neprohlédaly. Ženy pouze v čepcích bývaly jen, o první neděli) po svatbách, při obřadném »rozvazování«, později i při svatbách samotných. Jinak měla každá žena vždy čepec ještě šatkou pokrytý, bez ní by si ani do kostela nebyla troufala jíti. Výšivka na plenách plaských, chodských, nýrských a staňko'vských rovržena byla v »cesty«, vzniklé tím, že ozdobné šití obruby z vytažených nitek se prostě opakovalo několik centimetrů výše, čímž se tvořily ty »cesty« několikeré, podle záliby vyšívaěěíny. Eovné »cesty« se pak vyplňovaly větévkami z kvítků. Ostatní druhy plen podržely úpravu výšivky jako u šátečků, jenže zdoben jenom jeden roh a místo dříve užívaného motivu — rovné větévky, zpravidla s třemi výběžky s lístky, květem ukončené — rozvíjí se tento motiv v rohu v nádhernou kytici, vyrůstající ze srdečka nebo % květníčku. Při plenách s cípky jest obyčejně kytice posunuta výše a mezi ní a cípky vyšit ještě bohatý květinový pruh. Nad rohovou výzdobou bývají po pleně ještě zhusta rozseta drobně vyšitá kvítka.