horou. Byl zapálen bleskem asi roku 1896 nebo 18.97 a rozbořen.

Třetí byl na vršku Komoříně n Brezovíc, který koupil okresní výbor v Bělé a lámal tu čedič na opravu silnic. V několika letech byl mlýn lámáním kamene ohrožen a konečně zbořen. Kraj byl ochuzen o charakteristickou silhuettu mlýna, který jako maják čněl nad náhorní plošinou zdaleka viditelný. Mám obrázek březovického větráku a něco> zi jeho pamětí, ale zatím je vše neurovnáno a proto1 nemohu podati přesných zpráv.

Také otázka Vodních mlýnů na Bělsku, které udržely se pouze na silném potoku Bělském v severovýchodní části okresu, mne velmi zajímá. Hledám stopy mlýnů vodních v jihozápad ním kraji okresu, kde bývaly kdysi na potoku, který po r. 1866 zanikl a znovu se vyřinul po neobyčejně kruté zimě v r. 1897. Loni byl jeho tok v horní části regulován a dnes oživuje potůček - opět dříve pustý a smutný Žákův důl pod Březovicemi, protékaje zříceninami »Spáleného mlýna«, který opředen je roman^ tickými pověstmi o loupežnících, jejichž hejtmanem byl mlynář. Zbytky tohoto mlýna jsou velmi zajímavé.

Loni byl skalní tunel vyklizen, na tolik, že objeven druhý jeho vchod do Vísecké rokle, která je vysoko zaplavena písčitým nánosem. Při tom jsem objevil schůdky, vedoucí na plošinu skalní nad tunelem, kde vše nasvědčuje tomu, že tam stálo stavení. Vstup do tunelu z Žákova dolu je opatřen vřezy po obou stranách i nad vchodem, také na konci jsou patrný stopy nějakého uzavření. Mlýnská cesta je dosud zachována a pole nad údolím dosud jsou jmenována u mlýnské cesty. Na protější straně je pracně ve skále vytesaný náhon se vřeay pro stavidla a také hráz, nasypaná přes údolí, je dobře patrná. Jdeme-li po vodě u Spáleného' mlýna, je na levém břehu vysoko ve skalách viditelný vchod do Petroviny, v níž je vytesán letopočet 1627. O Petrovině je tu mnoho pověstí o loupežnících i o nešťastném mlynáři, který se tu skrýval před pronásledováním, protože byl »Čechobratr«. Zatím jsem nenalezl nikde historických zpráv o Spáleném mlýně, ale hledám dále. Výše v údolí je samota »Suchý mlýn«, níže pod Sudoměří býval podle pověstí Olšový mlýn a odtud potok, zesílený mocnými prameny, žene až k ústí ú Stranová (do Jizery) dosud1 několik mlýnů.

Ve Vostrovci u Českomor. vysočiny byly sklárny. Když někdy zastavila se výroba a peci sklářské vychládaly, strašily matky neposlušné děti: »Počkej, nebudeš-li hodné, zavolám na