str. 377
tč kuci babu,.« Domýšleli se totiž lidé tamější, že ve vychladlých pecích ubytovala se »kucibaba«.
V kraji plzeňském říká se, když dítě od matky pije, že »zizá«.
Na Šumavě hoře »Ostrý« lid chodský říká »Prsa Matky Boží«. Že prý každých sedm let se sbližují (oba hroty) a druhých sedm let se oddalují. Při sbližování jsou léta úrodná a při oddalování neúrodná.
U Domažlic jest vrch, kterému se říká Dmout, též Ermout. V chodské krajině, ryze české, podivné to jméno. Vyptávala jsem se v Domažlicích, p>roě se toanu vrchu tak říká, ale nikdo mi neuměl vysvětlení podat. Při studii o Chodech četla jsem, že při hradech bývaly stráže, aby hlídaly cla. Také za Dmoutem jest vesnice Stráž, proto muselo být v blízkosti jejím »mýto«, kde se vyclívalo zboží z Bavor. Mýto D(ie) Maut(h) (Dmout). Nebo říkali jiní: (D)er Maut(h) (Ermout). Údolí, kterým se dnes vine trať dráhy do Bavor. Brodu, bylo1 jistě stezkou, jíž se z Bavor vozilo zboží. Důkazem jsou hojné nálezy zbraní, podkov mezkových a jiných věcí éasto vykopávaných.
Časové zprávy.
Zeny v národních krojích na koních. V knížce svojí »Králové a královničky« (Veselé chvíle v živote lidu českého, svazek 4, v Praze 1910, str. 7), vylíčil jisem iskwem i obrázky, že podle náziOTu našehio lidu inikdy ženy nejezdily wo mužsiku otukcročmo, ve svém kroji národním na koních. V jízdě králů na letnice sedí »král« v zemském honosném kroiji na koni, oblktoočmo, má růži v ústech, ale je to hoch, oblečený v ženském skvostném úboru. Proto jsem se b nelibostí (nejmírně.ii řečeno) díval, jak (bůhví, kdo na tu nevkusnou a nemožnou myšlenku připadl) najednou přes Palackého most vedle jezdců v národním kroji jely ženy v národním kroji, sedíce obkročmo na kobylách... Tak jakživy ženy z lidu československého^ při slavnostech ani jindy nejezdily. To by pokládaly za neslušnost a nevkus, který se protivil vrozenému krasocitu lidu československého. Č. Zíbrt.
Národopisné slavnosti československé r. 1927. Pilně stopuji a dobře vím, kde který »rok«, která slavnost národopisná se koná. Proto nic o tom v českém Lidu nepoznamenávám, že mě již omrzelo bedlivě pátrati, kde která slavnost podobná se koná, kdy ani jediné pozvání, plakát, ani jediný program, ani jediný spisek o slavnosti nebyl podepsanému do Českého Lidu zaslán. Proto1 se nebudu vnucovati, starat o zápis a přehled těchto slavností. Je to zjev smutný, že se nikdo v pořadatelstvu nenajde, kdo by rozuměl významu pro budoucí leta mých časových
|
