str. 378
zpráv. A když jsem požádal za půjčení obrázků z popisu pořádaných slavností národopisných, napřed vytáčky a potom omluvy a pak neochota i tam, kde odborník pokrčil rameny a po Laciných slibech, vymlouvaje se na neochotu pořadatelstva, nic nepůjčil. Věnuji >tedy raději místo článkům od milých věrných spolupracovníků Českého Lidu! Reklamu ať si oibstarají ode dneška sami pořadatelé v časopisech denních, o kterých druhý, třetí den již nikdo jako o jepicích nic neví. Český Lid! trvale vždy snažil se zachovati paměť podobných slávností národopisných, i když nabyl přesvědčení nenápadnou účastí redaktorovou při podobných slavnostech, že jest ohromný rozdíl mezi skutečným provedením heir, obyčejův, obřadů v přirozeném ovzduší místním a mezd strojeným divadelním výjevem, znázorňujícím na upraveném jevišti naučené (často chybně) hry, obyčeje, tance, obřady, pozvaným a platícím divákům. Vážnost žádoucí, obyčejně klesá tu na vyumělkovanou strojenost a divadelní často i bezděky komické výstupy, které, nejsou-li dobře nacvičeny a. sehirány, nepůsobí dojmem opravdovosti a neznázor-ňují věrně pravých, skutečných vzorů a návsi i ze světnice. Lhostejnost a netečnost, a jakou ise chová právě lid vesnický, jemuž Český Lid jest mrčen a věnován, k jedinému časopisu národopisnému, přiměla, podepsaného, že nepřičítá význam podobným místním kratochvílím a neuznává za vhodné šířiti o nich slov zbytečných. Tolik jednom pro vždy. Tuto iruihriku tedy na vždy uzavíráme! Č. Zíbrt.
Směs.
Kdo složil píseň »Sil jsem proso... Mistr L. Kuba v tomto ročníku »Českého Lidu« XXVII., str. 263. dokazuje, že píseň »Sil jsem proso« byla zapsána zs lidového podání slovanského do sbírek1 písní lidových, že je mylné tvrzení, jakoby M. Z. Polák byl spisovatelem této písně. Opřel jsem jeho dohad dokladem z Třeboňského» archivu ze 14. století, tedy svědectvím, že motiv písně byl oblíben u starých Čechů: »Milovati a nemieti, jako seti a nežieti«. K tomu přidávám: V knížce Nápisy ze staročeských štambuchů a památníků až do doby probuzenské (Ot-tova Světová knihovna č. 593, 594), v Praze, 1906, str. "41 uveřejnil jsem doklad další, z roku 1631: »Síti, nežíti, milovati, nevzíti, mohlo by se každýmu vodstuditi«. Napsal to Jan Jiří Ko-stomlatský z Vřesovic do památníku r. 1631. Č. Zíbrt.
Větrný mlýn ve Velké Střelné (u Šternberka na Moravě) shořel. Zprávu pí. J. Skřiváinkové-ŠimeTkové v Českém Lidu XXVII., sr. 287, doplňuji zprávou, že větrný mlýn patřil Eduardu Krätschmerovi a že požár vypukl v noci 19. ledna 1927.
R. Janovský.
|
