Dopisy Českému Lidu.

Anežka Vernerová v Metanech u Citolib: Promiňte, že jsem tak smělá a obtěžuji Vás tímto dopisem. Jsem odběratelkou českého Lidu. Váš časopis se každému líbí, zvlášť starým lidem. Myslí opět na staré zlaté časy a vypravují znovu, kterak je přečkali. Také nebožtík tatínek nám vyprávěl vždy o našioh předcích, kolik pokolení bylo na našem statku a kterak bylo vše. Obyčejně statek dostane jeden syn, ale jsou-li samé dcery, a dcera statek dostane, statek dostane jiné jméno, jméno nového hospodáře. Přemýšlejíce o tom, kterak významné události a převraty rodinné již ve třetím koleně se zapomínají, rozhodli jsme se založiti rodinnou: knihu a tak zachovati pioiťoimistviu historii našeho rodu. Zaznamenali jsme dějiny naší obce, o kterýoh jsme se dočetli, další záznamy a některých rodech, význačných osobách, zvláště o předešlých držitelích našeho statku, vypravování mého otce, pokud on pamatoval nebo slyšel od starších osob, jednak ze starých listin, které uschovali jsme v rodinném archivu. Tři pokolení na našem statku byla z. blízké obce Zeměchy. Talké rodiče tatínkovi docházeli do Postoloprt, městečka blízko města Žatce. Bydlel tam na lukách katovský pacholek z Vídně a za výslužbu obdržel pohodnici. Radil lidem, když jim někdo ublížil, tázal se, zdali si vezmou na svědomí, že kdo* jim ublížil, že jej zmrzačí aneb žabí. Lidé se báli odpověděti ne. Zavedl je do komory tmavší, ukázal cínové zrcadlo', tázal se, zdali vědí, kdo to jest... Za napoleonské války, když rodiče tatínikovi utíkali, roku 4S., museli sediaci execrrovati na dvoře ve kterém robotovali, vidlemi, cepy a sudlicemi. V roce 66. musel tatínek s Pru-šáky na »fířpon«, znal cesty do Prahy, chodívali tam pěšky, před Prahou s koňmi však ujel. Také máme Košutovy peníze, když byli ještě husaři po statkách. Máme ještě jeden starý staitek', v tom všatk nebydlíme, máme tam kočí, nádeníky. Tento statek patřil kdysi polskému šlechtici. Zamiloval se do selské dcery, byl u vojska důstojníkem. Musel se zříci šlechtického jména. Koupil statek v Líšťanech, udělali jej rychtářem, uměl čísti a psáti, německy úřadoval dvacet let pro Citoliby, dvacet let po Dolní Roěov. Patřila v obci robota půl obce do Gitolib a