měl tře chlapce, keři pásavale v potoko prasata a mele staro pokřévanó ťróbo bez, klapek a na to tróbo tróbivale chlapce, až se celé kraj rozlihal. Všecko na to zahrále, jak to od mozekantu lebo od flašinetu odposlóchale. Pantáta Svozel, ida jedno za dědinu na špacír, zaslechla tróbeni a zostalo jak slóp, hdo že to tak krásně vetroboje. To pré bude něco pro Hikla! Zamiřele

Svozelova hanácká banda z Těšetic od Holomóca r. 1869.

k chlapcům k potoko. Chlapci se mosele postavit do haptáko a každé znovo něco zatróbil. Svozel bel hned roahodnoté: »V nedělo ať přendó Vaše tatíček ke mně do Těšetic na do-mlovo!«

Staré Kódelák přesil a Svozel mo veložele, eo zainéšlijó. »Chlapci věčně pást prasata nebodó, a co z nich bode? Chceš z nich met nejaky cancore lebo šiklobane? Já jichí veočim mo-zece a pudó k vojsko! Nic tě to stát nebode, inštrmente jim obstarátm a zétra chlapci začnó a dost!« A chlapci ziačale. Škále brzo omele a dež přesil čas, zavedl jich Svozel k Hiklovi. Hikl chlapce vezkóšel, a povídá; »Za teto chlapce dostaneš Svozele,