fókačeina hrál pře teoh andělskéch defeliruňkách Garibaldiho marš. Pohřeb měl slavné. Ledi z daleka, šeroika přešle vepro-vodit stařečka Svozela. Take mozeka mo hrála na té poslední cestě a toze pěkně hrála, ale jož to přece jenom nebele ti »že-lezni fókači« od Custozze, jak jich vizete na obrázko!

Starodávni običaj je to našeho narodu, že když v žime od polních, robotoch odpočíva, z domašnu pracu strovja čas šioke ludzie domáci. Starše ľudze ešěi pametac budu, že pťed jednima 40—50 rokami z domašnej ušilovnosci vistavalo pre fameliu cala bilizňa, ba ešče i verchiiě oblečené, hune, gubi, hološne s takého postavu se virabjali, kteri še zos volni ovčej doma virab-jal; kudzel, motovidlo, krosna jednak buľi v behu a priodzi-vali dum zos postavom a splatňivom. Tote prevelo všeliake ser-sani gazdovské vera i u bohatších gazdoch šicke doma shotovene buľi. Poriská do riľoch, do košoch, do motikoch, lopatoch, šeke-roch, drevene vidli na seno, nožica, pluhovica, stik ku pluhom, srub žridz, váha ku studni, to šioko — šicko z. domašnu usilovnú pracu še vihotovilo. Sľekteri parobek pišni bul na to, že lúč. klanicu, orčik do voza tak vistruhal, vikresal, že ani kolár ta ľepši utočic ňezna.

Na tote šicke domašne remesla naučil naš národ toten chi-rešny ostri majster, ktorému meno »musáj« a o kterom každí z:na, že »musáj« velki pan, V tich starodavnich časoch visledek tej domašnej ušilovnosci ai viditeľní bul.

V ostatnich paru dzešce rokoch še ale šicko premenilo, už jest cale kraje, kdze na valaloch z dziešee—dvacet domoch ľem v jednim uvidziš krosna, motovidlo, kolovrat a ine veci. Prelkľi, zožarľi te remesla fabriki, ktere bijú postav, tkajú plátno pre našich ľudzi, rihle žeľéžnitíe, -šifi to šicko medzi paru dňami porozvožuju a v najmenším sklepiku na placu pod šatrami tuňo kupic môže šicke tote veci, s kterich vihotaveiíom dakedi cali dum gazdi še prez zimu zaobíral. Pravda, že tota tuňota, veľo-razi je lem zdanlivá, bo tote tuňe jurmarečne veci ani % daľeka