případě se většinou »zaušnice« nenosí, mýbrž jen pentle kolem hlavy splývají dolů.

Tak se strojí vdaná žena »robka«. Svobodná místo »kaptura« má na hlavě zelený věnec, který jest umělý a je ozdoben lístky, dělanými konvalinkami, růžičkami, růžovými poupaty a různými lesklými plíšky, takže tvoří ozdobu hlavy.

Dávno byl tento kroj odložen a nyní se jen radujemei z jeho krásy a pestrosti při různých slavnostech. Je mi vždy milo a veselo prožívati aspoň chvíle v této barevné rozkoši.

U soudu: Já mluvím pravdu, já nemam duši z hadrů (Běši-ny). Byl sem trestanej, ale pro žádnoiu špatnost, krz panickej les, kra dřívko sem byl trestanej (Zahorčice). Poženu Tě na smrtelnou přísahu; ale musejí, pane soucí (soudce), vodevřít vokno, aby ho moch hned čert vodníst (Ostřetice). Soudce k svědkovi: Jste spřízněn s některou stranou, byio Vám dáno1, nebo slíbeno něco za svědectví? Odp.: V oba jsou z naší přízně, ale (nedostal jsem vod žádnýho nic, ti špínové dají něco člověku (Zdaslav)? Běda tomu domu (dvoru), kde poroučí kráva volu (Ostřetice). Kouká jí sobota přes neděli (delší spodnička než sukně). Já ji vokážu, v kterým místěti byla ta pec, di, skovej se! (Klatovsko). Ta je dlužná jenom dvoutn, židu a křesťanu (Karnejk u Klatov). To by bylo protahaček (Kamýk). Hmj co dělá, chodí po vsi a lempluje (Kbely). To sott samý blafačky, to sou vymyšlenosti, to je vomejl (Velhartice). Je ovšem z naší přízně (přátelstva), ale je čemu říkajíc, neřád (Klatovsko). Tady si nesu tu bumbelku (košík na brambory) (Střeziměř). Sbíral sem jetvje, vodvážel krokvje (Klatovsko). Každý lehne do svý jámy, já mu smrť nepřeju. Co já se mám máchat s takovejma lidnia, je to samej (jeden) řetěz přátelckej (Klatovy). Ta holka byla pořád taková volšová (zvadlá, Chlistov). Potřebovali sme to jako voči. Oo je muj rod, za to platím, šechno, ale za Lízabetu nic, dyž ona si to svojí. Já mu jeho pravdu, jeho artikule taky řeknu, potom mu řeknu, ty špíno špinavá, já budu za tebe platit interes? Ten je peknej, ten jim dával všechny ty daohta (akta). To pole je v jednej fluchte (v jednom celku). Ten měl ňákou tul-mací (Klatovsko). Dyť já taky muším bej t živ a sem živ jenom na ruce (Dlouhá louka u Přeštic). Dyť je to tamvocaď (z kněh) vytáhnuto, n,a tutu věc ale inikolivěk ne. Co von mě sem bude potahovat (Dl. louka). Ten chlap nebyl hodící k vojně. To nejsou