teda, aby byly ouplný tři roky (Chlistov). Ty predikante! Dyž je rozpustilej, japak mu jinač řeknu (Ostřetioe). Ty si budeš eště tvou neetnou hubu se mnou vyplakovati My nejsme za-melí, sme na ruce živi, nás snadno každej vokřičí. Von není dobrej v hlavě, je čemu říkajíc praštenej, spadla mu pavuza (pabuza) na hlavu (Ostřetice). Jako že Kuba to řek1?, dejte mi s ním pokoj, to je žencký. porazení. V kanceláři: Co dělá otec! Děkuju za voptání, táta je ňák darebnej (churav). Japak může říkat, že tam nebylo' ani živánka, dyž tam bylo tulik lidu. Nadosmrti má se mnou konec. Chudák dítě už kolik dníah má za-huojený voko, napřed se to to nestarají a incko1 mají hejble (Klatovsko). . > .'i : y ; ;íj

»Dost dobrý« je část sukně sváteční pod fěrtuchem ukrytá z hrubého režného plátna, aby se ušetřilo na lepší látce, z níž sukně je ušita. Dnes je venku průhlasno, t. j. dobře slyšet, na příklad i vzdálené zvony (Klatovsko)*.