Z utěšeného lidovědného ruchu před Národopisnou výstavou (1895) vzešly v kraji našem dvě publikace knižní: Osvalda Vídrmaina, stařičkého učitele v Nákle u Litovle, spisek »Náš hanácký lid« (NáJdo 1893) a knížka Národopisného odboru litovel-skóho »Náš lid« (Olomouc 1893).

V knížce »Náš lid« poslední oddíl tvoří »Národní písně ze severní Moravy« (t. j. z Litovelska), jež sebral a zaznamenal Ignát Melhuba, tehdy nadučitel ve Střelících u Umičova, žijící nyní ve výslužbě v Senici u Litovle a v celém kraji dobře známý jako znamenitý odborník včelársky a horlivý sběratel i kreslíř výšivkových lidových motivů z Litovelska, zejména ze Senice, Seničky, Dubčan, Unčovic a Nákla.

Písně, jež tehdy uveřejnil Melhuba, jsou vesměs z Litovelska, a to ze Střelíc, z Měníka, z Hradečné, Vránové Lhoty, Svoja-nova (Svánova), Dědinky, Kozová, Üsova. Jest jich celkem 26 a u všech jest udáno, odkujd jsou, nikoli však, od koho je pan učitel slyšel. Poněvadž se domnívám, že by nebylo dobře, aby původ těchto písní upadl v zapomenutí, uvádím jej tuto stručně zároveň s některými dodatky, jež snad nebudou bez zajímavosti.

Číslo 1. (Výmluva) zpívala Klestilová, svobodná dcera kovářova ze Střelic. Č. 2. (Daleko provdaná) maminka pana nad-učitele (z Měníka). Č. 3. (Přání) nádenice Zefka Škopová z Hradečné u Litovle. Č, 4. (Útěcha, z Vránové Lhoty) matka p. nad-uěitele. Č. 5. (Syneěek) jakási stařenka osmdesátiletá ve Svá-