oddíl tekstu v brožuře »Náš lid«. Mezi písněmi zde uveřejněnými jest také »Píseň na přástvě«, jejíž nápěv upravil K. Voslár, rovněž člen Národopisného odboru litovelského, o němž jsem se dověděl, že byl dobrý houslista a obchodník, komisionár. Píseň jest zajímavá a obsahuje motivy, známé z Erbena i z Chmelen-ského (Toč se, kolovrátku, toč), původ její však neujdán.

Tolik O' sbírce páně Melhubově, z níž písně pro »Náš lid« vybíral Voslár. Mnohé však se ztratily a ztracena jest patrně i sbírka rekrutských písní ze severní Moravy, již podle svědectví p. Melhuby pořídil zesnulý již Červenka, nadučitel v Šum-valdě n Uničova, z písní, které mu 'zpíval devadesátiletý stařeček ze iStřelic, jenž za mlada sloužil u švališérů. Byly od Zábřeha a bylo jich asi 36. Marně jsem dosud po nich pátral...

@S@Směs.

Paběrky z lidového podání z okolí Jindřichova Hradce. 0 chudokrevném (děvčátku říkají: Žába je jak blejskota. — Strejček Vydra koupil tygra za půl pátá tolaru, přišel domťi popad ženu tancoval s ní maděru. — Amen, amen, pravím vám, Tomeš Černejch velikej pan,* má paruku z kozích chlupů, hejbá se mu sem a tam. — Četu (čítám), že tomu není tak dávno. — O lenochu: Ten se napracuje! Dělá samá sedla a válce. To« není žádná práce, to jest jen hup sem, hup tam! — O loudavém: Kdo nechce umřít, ať si ho pošle pro smrt. — Nejhorší zboží je nic. — Při podávání dobrého zákusku: Jez, je to lepší než kamenem do hlavy! — Chce-li dívka věděti kolik má ctitelů, přetrhne napříč list jitrocelů. Kolik zůstane viseti »nitek«, tolik jich je. — Kdyby člověk všecko předeni věděl, nikdy by nechybil. — Lépe jest s hrubostí se najíst^ nežli se zdvořilostí hlad trpěti. — Nevěsta nesmí si šíti sama svatební šaty, to by. si šila rubáš. ¦— Kterému snoubenci při oddavkách hoří nejasně svíčka na oltáři, ten dříve izemře. — Když se na Štědrý večer rozsvítí stromeček, mají přítomní říci: Narodil se Kristus Pán. — Zlé ženy: Je ufa-sovaná z nepuncovaného zlata. Uschnul by při ní jako had na kři. Je to takový satan míchaný s luciperem. — Nepozorná kuchařka: Koláče jí jdou Spálenou ulicí. — Vyléčená marnivost. Žena chtěla jíti s mužem do kostela. K svátečním šatům koupila si potajmu módní novinku, klobouk. Muž novotě nepřál; když uviděl ženu vyšňořenou, řekl jí, aby šla napřed, že ji dohonjí. Oblékl si rychle všední šaty, na nohy obul dřevěnky, hlavu nepokryl a šel. Žena zbledla a myslila si, však on se mnou daleko nepůjde» bude se styděti a uteče donuů. Zvláštní náhodou myslil si totéž nraž zas o své ženě. Šli, žádný slůvka nepromluvil, po^